Scéna.cz 

Matiné k 191. výročí narození Bedřicha Smetany

Už jen devět let zbývá do oslav dvoustého výročí narození našeho národního a stále oblíbeného hudebního skladatele Bedřicha Smetany. Letos jsme si tedy připomněli nekulaté 191. výročí, a to v Národním divadle, které ve spolupráci se Společností Bedřicha Smetany uspořádalo sobotní dopolední matiné. To zahájil místopředseda a jednatel Společnosti pan doktor Václav Němec procítěným projevem, ve kterém upozornil na to, že by tu měla existovat scéna, která by uváděla pouze naše opery v klasickém zpracování od českých skladatelů jako Smetana, Dvořák, Janáček, Martinů apod. To je krásná myšlenka, kdyby se ji podařilo uskutečnit a lidé z celého světa by se sjížděli k nám do srdce Evropy, protože děláme něco, co umíme nejlépe – tedy zpívat česky – to by bylo opravdu krásné, obávám se však, že jsme zabrousili do země zvané Utopia. I když při existujících dvou operních scénách pod jednou hlavičkou Národního divadla – to možná až tak moc utopistická představa není… vyčlenit budovu ND na české opery v klasice a později zrekonstruovanou SOP na kusy z opery světové, na případné experimenty v opeře české tu máme ještě budovu Stavovského divadla a Novou scénu…

Třeba by to přilákalo publikum, které už se bojí chodit na opery z toho důvodu, že se obávají, co z té naší dobré klasiky zase ti novátoři udělali. Vždyť i pan Bělohlávek se vyjádřil v jednom rozhovoru, že lidé chodí na koncertní provedení oper právě proto, aby se kolikrát na tu hrůzu nemuseli dívat – a jen si poslechli kvalitně provedené hudební dílo.
Sólisté Národního divadla vystoupili před zavřenou oponou s klavírním doprovodem Davida Švece, kterého obvykle známe v roli dirigenta. Matiné začalo vystoupením mladého basisty Miloše Horáka, který nám zapěl árii Žalářníka z opery Dalibor. Toto první vystoupení působilo malinko nedotaženým dojmem. Už podstatně lépe vyzněl jeho Rarach: „Jen hajej holátko“ z Čertovy stěny. Martin Šrejma podal vyrovnaný výkon během celého matiné – pro mě vyzněl nejlépe ze všech zúčastněných, Národní divadlo rozezněl takovými zvláštními nepopsatelnými vibracemi. V jeho podání jsme slyšeli árii z Hubičky „Kdybych věděl, jak svou vinu smýt“ a „Když zavítá máj“ ze Dvou vdov. Sopranistka Dana Burešová vystoupila s árií Jitky z Dalibora, publikum však nadchla především Ukolébavkami z Hubičky „Hajej můj andílku“ a „Letěla bělounká holubička,“ které zněly v jejím podání něžně a dojemně. Své vystoupení završila árií Hedviky z posledního jednání Smetanovy Čertovy stěny. Mezzosopranistka Kateřina Jalovcová nás zaujala už vizuálně svým atypickým rozverným účesem a zazpívala árii Panny Rózy „Tak plane láska pravá“ z Tajemství a Závišovo „Jak siré ptáče“ z Čertovy stěny se sobě vlastním temperamentem. Paní Jalovcová kolem sebe šíří pozitivní fluidum. Úplně nejlepší však byl závěr: árie Kecala a Jeníka „Každý jen tu svou…“ a „Znám jednu dívku“ z Prodané nevěsty, kterou společně nejen zazpívali, ale i tak trochu jevištně smetanovsky provedli Martin Šrejma a Miloš Horák. Škoda, že těch vícehlasých vystoupení nebylo na matiné více.
S dvěma skladbami Útěcha a Před hradem z cyklu Sny vystoupila klavíristka Jitka Čechová, která nahrála na osmi CD kompletní Smetanovo klavírní dílo.

Zdálo-li se vám, že jste zahlédli samotného Smetanu či Dvořáka, nebyl to optický klam, ale způsobila to pravděpodobně přítomnost jejich mužských potomků, kteří seděli v lóžích v přízemí a - geny jsou geny - svou podobou nám připomínali tyto naše velikány.

28. února 2015, Národní divadlo Praha. Matiné k 191. výročí narození Bedřicha Smetany.
Dana Burešová (soprán); Kateřina Jalovcová (mezzosoprán); Martin Šrejma (tenor);Miloš Horák (bas); David Švec, Jitka Čechová (klavír)