Scéna.cz 

Barbora Dušková: Ráda v PKF – Prague Philharmonia přikládám ruku k dílu

„Moje cesta k PKF – Prague Philharmonia byla trochu složitější. Nakonec se ukázalo, že se pro mě stala osudovou,“ řekla Barbora Dušková a dodala: „Když jsem se o volné pozici dozvěděla, nebyla jsem si jistá, že to pro mě bude to pravé. Nakonec jsem se do výběrového řízení přihlásila. Události se vyvinuly tak, jak to asi mělo být,“ říká Barbora Dušková, PR manažerka, kterou dnes představujeme. Objasnila nám náplň své práce. Zeptali jsme se, zda raději připravuje smlouvy, vytváří tiskové zprávy nebo se zabývá vizuálem. Prozradila, že jako malá hrála na akordeon.

Hrajete aktivně na nějaký hudební nástroj?
Jako dítě jsem toužila hrát na klavír. Rodiče mi to tehdy rozmluvili, prý by se nám nevešel do bytu. Jako náhradu mi vybrali akordeon, ale po několika letech jsem hrát přestala. Jakkoliv jde o zajímavý nástroj, úplně nesplňoval mé představy. Prostě to nebyl klavír.

Akordeon je ale dominantní sólový nástroj. Prý kdo na něj hraje, tak je to někdo. To Vám vadilo?
Musím se přiznat, že mi hraní šlo dobře. V LŠU, později ZUŠ jsem dostávala samé jedničky, ale nástroj mi tak docela nepřirostl k srdci. Nikdy jsem nelitovala, že jsem toho nechala. Jednou snad na klavír nebo nějaké klávesy dojde, je to mé dávné přání.

Pracujete jako manažerka PR pro PKF – Prague Philharmonia. Máte díky svým zkušenostem s hudebním nástrojem blíž k hudebníkům? Pomáhá Vám to při komunikaci s nimi?
K hudbě tíhnu a umění mám celkově ráda, to je právě to, co mi pomáhá. Hudba má zvláštní postavení. Díky ní si nacházím bližší cestu. Souvisí to také s tím, jaký v PKF máme kolektiv. Většina mých kolegů a kolegyň k umění inklinuje. Být tady je pro ně srdeční záležitostí, což nebývá napříč různými profesemi vždy pravidlem. Přijdete jinam, na obchodní oddělení, a prostě děláte byznys. U nás je to skutečně o vztazích a hlavně srdci.

Díky své profesi se pohybujete v zákulisí. Řešíte propagaci, prodej vstupenek, články, plakáty… Nemáte pak k hudbě odpor?
Právě naopak. K vážné hudbě jsem si našla cestu díky PKF. Od té doby, co jsem tady začala pracovat, jsem jí teprve přišla na chuť. Uvědomila jsem si, jakou hloubku v sobě ukrývá. Probouzí emoce a je velmi působivá. Vážná hudba je složitá, komplexní, přitom svým způsobem jednoduchá. Jednoduše působí na city člověka. Koncert vážné hudby vás dokáže uklidnit nebo navodit určitou náladu. Úžasná meditace…

…nebo najít řešení nějakého problému.
Takto to osobně nevnímám. Znamená pro mě spíš meditaci, výpravu do nitra, kdy sleduji obrazy sama uvnitř. Je to pro mě způsob relaxace, z koncertů chodím odpočatá, nabitá energií.

Pojďme k Vaší cestě do PKF – Prague Philharmonia.
Ta byla složitější, ale nakonec se ukázalo, že je pro mě osudová. Začala jsem se poohlížet po novém místě a tady někoho hledali. Kolega Martin Cikánek, se kterým jsem se znala již z dřívější doby, mě nabádal, abych to aspoň zkusila. Pamatuji si, že argumentoval slovy, že existují jen dva druhy hudby – dobrá a špatná, a v případě PKF jde o tu vysoce kvalitní. Po prvotním váhání jsem se ale přihlásila do výběrového řízení a nakonec i uspěla. Události se vyvinuly tak, že se to prostě mělo stát. Vzápětí jsem se začala těšit z toho, že můžu přiložit ruku k dílu v rámci tak výjimečného projektu, jakým je PKF.

Jedna z věcí, kterou jste zmínila, že zde nepracujete na píchačky. Předpokládám, že Vaše práce není stereotypní…
Naštěstí, jinak by mě určitě nebavila. Někdy je sice té pestrosti až příliš. Občas nevím, co dřív, ale zase lepší, než kdyby to byla rutina. Všechno jsou to obohacující zkušenosti, podnětů mám spoustu a stále se učím něco nového. Člověku to dodává sebevědomí i radost. Něco se vám podaří a jdete dál.

Co je vám z Vaší pracovní náplně bližší. Vytvářet tiskové zprávy, nebo se věnovat smlouvám?
Těžká otázka. Svou práci beru komplexně a baví mě jako taková. Někdy se s chutí pustím do psaní tiskové zprávy, jindy se mi do ní tolik nechce a mám pocit, že potřebuji velkou míru trpělivosti. Některou smlouvu mám hned, jiná je komplikovanější.
O něco více mě naplňuje oblast public relations než ta marketingová, která je také součástí mého působení. Ráda komunikuji s médii a buduji vztahy s novináři, mám radost, když se podaří domluvit nějaký rozhovor nebo jiný mediální výstup. Ale s vizuálním materiálem pracuji také ráda, baví mě kooperovat s grafikem a pak se nechávat překvapit třeba jak bude vypadat programová brožura...
V minulé sezóně jsme změnili nejen název tělesa, ale i celý vizuál. Grafička nám na míru vytvořila grafický manuál, který nastiňuje směr cesty naší instituce ve vizuálním pojetí. Konečná podoba jednotlivých materiálu ale tak jednoznačná není, postupně se tříbí praxí. Ne všechno je možné podle manuálu striktně dodržovat, je to nekonečná kreativní práce.

V kterém médiu se necítíte jako ryba ve vodě?
Ráda jsem všude, ale nejkomplikovanější je to asi s televizí. Vážná hudba je vnímaná jako něco minoritního a dostat se do majoritních médií nebývá vždy snadné. Na druhou stranu, vymyslet, jak se tam prosadit, je výzva. Člověku pomůžou nejen kontakty, ale i dobré vztahy a zkušenosti v oboru.

Můžete prozradit, jak Vaše nejbližší okolí reaguje, když řeknete: „Dělám PR“?
Většinou se lidi ptají podle ročníku narození. Někdo netuší, o čem je vůbec řeč, jako třeba můj strýc. Na otázku, co sám dělá, s nadsázkou říká, že „píár“. Úplně přesně neví, o čem je řeč. Jinak většinou reagují pozitivně.

Neřekl vám náhodou tatínek, že s tou Vaší pusou a vyřídilkou se to dalo čekat?
Nejen tatínek, ale i maminka. Podle nich už mi to mluvilo, když jsem seděla jako holohlavé dítě na nočníku. Takže se to opravdu dalo čekat (smích).

Po oslavách 20. let PKF – Prague Philharmonia a zejména koncertní trilogii, si možná trochu oddechnete, ale na vavřínech se asi spát nedá. Co Vás čeká?
Pracuji tady více než dva roky. Jak jsem už zmínila, do PKF jsem nastoupila v době změny názvu a vizuálu. S tím vším bylo naráz spojené velké množství práce. Do filharmonie jsem přišla se záměrem, abych v souladu s vedením a tradicí vybudovala něco svého. Když už jsem si říkala, že by se situace mohla trochu uklidnit, tak tu máme oslavy 20. výročí. A bylo opět po klidu. Neustále s kolegy přicházíme na nové podněty. Filozofií PKF – Prague Philharmonia je neustrnout. Chceme přinášet kreativní nápady a přenášet je do praxe, chceme se odlišovat, mít vlastní styl. Stále přicházejí nové trendy, kterými můžete překvapit. Kromě opečovávání naší věrné abonentní základny je dalším naším cílem oslovovat mladé lidi a zaměřit se také na zahraničí.

Přeji hodně elánu a pohody, dostatek nápadů. Děkuji za rozhovor.

Barbora Dušková
Narodila se v Dačicích. Po víceletém gymnáziu v Praze vystudovala Vyšší odbornou školu publicistiky. Vystřídala různé pozice v oborech filmová produkce, hudební management až k public relations v kultuře i komerční sféře. Říká o sobě, že k hudbě a hudebním projektům má nejblíže. Jen by prý nemohla propagovat prvoplánový pop nebo dechovku. Vážná hudba ji naopak velmi oslovila a „drapla“.