Scéna.cz 

Motýlí efekt se nedostavil

Balet ND avizoval již dlouho dopředu premiéru tří choreografů: Petra Zuzky, šéfa baletu ND s názvem Ways 3, kanaďana Shawn Hounsella Imprint a „našeho“ Jiřího Kyliána Stamping Ground. První premiéra se uskutečnila v ND 19. června 2003.
Autorem projektu je Petr Zuzka, který spojil tyto tři, podle něho nesourodé choreografie jak po hudební, tak taneční stránce, do jednoho večera. Jejich spojitost vidí ve filozofickém pohledu na náš vztah ke světu a na provázání všech jevů. Prý to může vypadat, že je to o ničem, ale divák vše pochopí po shlédnutí všech tří choreografií.

Zhlédla jsem a nepochopila jsem, přestože své pocity okamžitě konzultuji s odborníky, přítomnými na představení. Jak vidno, ani oni neporozuměli. Nedomnívám se také, že jsou všechny tři části abstraktní. Ve Stamping Ground přímo vidíme zvířata z buše, ptáky z lesa či tančící domorodce. Škoda, že si oba tvůrci prvních dvou částí nevšimli, jak se opravdu s minimem muziky dá vytvořit poutavá atmosféra. Není to totiž hudba nahodilá, či vytržený úryvek z hudebního celku. I jednoduchá hudba, ale logická a vědomě použitá, kde jsou např. i nepravidelné akcenty či rytmické útvary zachyceny pohybem, umocní a podpoří celou choreografii. V každé učebnici choreografie, režie, skladby se dočteme, že umělecké dílo, probíhající v čase má oblouk s vrcholem a závěrem. Co je navíc, je nastavovaná kaše. Nebojme se říci, i o králi, že je nahý, je-li to pravda. Chytrému králi by to mělo pomoci.

První choreografie je pohybově zajímavá, tanečníci tančí velmi krásné a neotřelé pohybové vazby, ale divák se po chvíli nudí. Délka přesahuje míru pozornosti a monotonní minimal musik Arvo Pärta nudu přímo evokuje. Pokud choreograf netouží experimentovat za každou cenu a vybere si jako partnera taneční inspirace i celé kompozice kvalitní hudbu, má už vyřešen základní problém: celý již zmiňovaný „oblouk“ díla je obsažen v hudbě.

V druhé části bylo jeviště přezdobeno svítícími ležícími i visícími „ kládami“, želvou a její formou i formou na člověka. Vždy jsme se učili, že rekvizita i scéna má být v tanci funkční a využitá. Asi už to neplatí, třeba to víc udržuje diváky v napětí, co s tím tanečníci nakonec udělají. Chrámová hudba Francise Poulence byla vystřídána zvuky, které opravdu nemusel vyrábět zvukový inženýr až v Kanadě. Abychom nepropadli úplně nudě, mohli jsme spočinout zrakem na videoprojekci. Prý to autor na podzim dotvoří. Je asi velký kouzelník.

Stamping Ground Jiřího Kyliána znají mnozí z nás již z videoprojekcí. Autor strávil dlouhý čas v Austrálii, kde pozoroval nejen pohyby ptáků a zvířat, ale i chování a pohyby domorodců, jejich gestikulaci, komunikaci a různé rituální tance. Když jsme pak poprvé viděli jeho „australské zážitky“ v provedení tvárných, přímo gumových tanečníků Nederlads baletu, byli jsme nadšeni. S napětím jsme očekávali, jak se tohoto technicky náročného úkolu zhostí naši tanečníci. Sálové zkoušky pod vedením Kyliánovy asistentky paní Roslyn Anderson byly nesmírně vyčerpávající a každý do přípravy dával maximum. Výsledek byl úžasný. Tanečníci, kteří ještě donedávna tančili hlavně v klasických baletech překvapili pružnými těly a tanečním výrazem. Připravili nám nádherný zážitek a bouřlivý potlesk na závěr patřil této nezapomenutelné části celého večera.