Scéna.cz 

Lukáš Moťka:
Čaj mám ve spojení s nástrojem i koncertováním

Umění čaje (čadó, sadó) je jednou z uměleckých disciplín, které se zrodily v období japonského vrcholného středověku. Tradice pití čaje má své kořeny ve staré Číně, odkud se již v 8. století prostřednictvím buddhistických mnichů rozšířila i do Japonska.
Pozoun nebolitrombón je žesťový hudební nástroj. Patří mezi nejstarší nástroje vyrobené z kovu. Za první moderní trombon se považuje výrobek nástrojaře Hanse Neuschela (†1533) z roku 1478.

Čtenář jistě promine tento malý exkurz do wikipedie.cz. Co mají tyto dva slovníkové pojmy společného? Pro objasnění jsme si zajeli do pohraničního města Zlaté Hory, kde nás při čaji bez trombónu hostil člen České filharmonie Lukáš Moťka. Pod přístřeškem na louce obklopeni přírodou Jeseníků a tóny hudby soukromého festivalu „Džem na Ranči“ rodiny Začalových jsme se ponořili do vůně různých čajů Hongcha, Pu-erh, Wulong ad. Kromě zamyšlení se nad smyslem čajové kultury jsme k tomu mohli virtuálně cestovat po čajových trzích, farmách, horách… Jak je libo.

A na co jsme se Lukáše Moťky zeptali? Jak se vůbec stal milcem čaje, zda využil čaj i při konkurzu do České filharmonie, zda jezdí pouze po koncertních turné nebo cesty spojuje s výpravami za čajem, a co ho čeká v nové sezóně…

Čajové umění i trombón mají svůj počátek ve středověku. Jak to jde dohromady ve Vašem případě?
Pití čaje mě naučil můj profesor hry na trombón Jiří Sušický, ke kterému jsem jezdil na konzultace do Buštěhradu a který je v současné době i mým kolegou v České filharmonii. Každá hodina u něho začala nejdříve vařením čaje. Samozřejmě v jiné podobě než jak ho běžně známe ze sáčku, granulovaný nebo sypaný. Vzpomínám, že to byl zelený jasmínový čaj a většinou ke konci hodiny jsem se cítil ohromně. Jak po čaji, tak i po té hodině. Byl to opravdu skvělý zážitek. Odtud už byl jen krůček k odhodlání, abych si začal připravovat čaj podobným způsobem. Dnes už to je pro mě takový rituál. Vždycky ráno, když přijdu k nástroji, před tím, než na něj začnu cvičit, tak si vždycky udělám čaj. Má to jednu výhodu, když ten čaj popíjím, tak se mi krásně prohřeje dutina ústní, včetně svalů, a to je pro nás žesťaře hodně důležité. Pak se rovněž dostavuje působení samotného čaje, který mi dodává energii.
Tím to vlastně všechno začalo. Později jsem se setkal s lidmi, co se čajem živí, a to mě uchvátilo natolik, že jsem tomu propadl. Jsme vlastně takoví „čajoví úchyláci“.

Košatěji se tomu říká čajová filosofie…
… nebo milci čaje. To už je opravdu zdvořilé oslovení. Skrze hudbu jsem se dostal i k józe. A jsme opět u čaje. Spojil se mi trojúhelník trombón – jóga – čaj. Jako pedagog se snažím předat poselství mého učitele dál. Když ke mně přijde žák, tak mu také uvařím čaj.

V České filharmonii hrajete na pozici prvního trombónu, žák předčil svého učitele?
Dalo by se to tak říct, ale v podstatě má každý trombón v orchestru svůj úkol. Není to tak, že první je důležitější než třetí, protože bastrombónisti jsou ještě k tomu specializovaná odrůda, když to řeknu po čajovnicku.

Zeptám se asi tradičně - proč zrovna trombón?
Možná to bylo tím, že můj první učitel byl žesťař – hornista. Druhý byl trumpetista, který učil bratra a vychoval spoustu dobrých hráčů na žesťové nástroje. A tenkrát, když jsem na hudebku přišel poprvé, tak mi říkal: „Máme tady žesťový soubor, ale chybí nám trombón. Nechtěl bys to zkusit?“
Předtím jsem hrál na chvilku baskřídlovku, tak to nebyl velký problém. A hlavně jsem měl za vzor jednoho staršího spolužáka, který se připravoval k přijímacím zkouškám na konzervatoř do Kroměříže. Začal jsem tam s ním jezdit na konzultace. Atmosféra školy mě dokonale pohltila. Vejdete tam a odevšad zní hudba. Lidi jí doslova žijí. A když jsem nakonec uviděl trombónovou třídu, byl jsem přesvědčený, že už nic jiného ani dělat nemohu. Tím vlastně začala má kariéra.
Šest let studia v Kroměříži, následně tři roky v Brně na JAMU, kde jsem si udělal bakalářské studium, pak přestup do Prahy na magisterské dvouleté studium. Prodloužil jsem si ho na tři roky, protože jsem šel na rok studovat do Vídně k trombónistovi Vídeňské filharmonie.

A to byl?
Gabriel Madas. Nyní už je v penzi, vlastně jsem byl jeho poslední žák, což byla pro mě také obrovská čest. Dodnes jsme přátelé a dle možností ho navštěvuji. Pochází ze Slovenska, studoval v Praze, pak emigroval do Švýcarska, udělal konkurz do Vídně. Je velmi kosmopolitní člověk a pro mě velkým vzorem. Tolik klidu a pokory k hudbě a vůbec k životu. Opravdu skvělá osobnost.
Nyní jsem dokončil doktorandské studium, a když budu mít štěstí, tak možná také jednou budu učit. V rámci studia jsem měl tři roky výuku, která byla na škole povinná, což pro mě byla obrovská zkušenost. A jestli někdy bude příležitost, tak bych určitě v této zkušenosti rád pokračoval.

A co jste učil?
Orchestrální party a metodiku. Jednou byl pan Sušický dlouhodobě nemocný, a tak mi byla svěřena dokonce výuka hlavních oborů. Úžasná půlroční zkušenost!

Hrajete také jako komorní hráč v menším uskupení. Co je těžší? Stoupnout si před diváka jako sólista nebo si stoupnout před žáky?
Poprvé je vždycky všechno těžké. Myslím, že je to srovnatelné. Muzika je pořád stejná. Jde o to, předat nějakou energii, informaci, ať poslouchá jeden člověk nebo je to vyprodaná Carnegie Hall. V pedagogice jde také o výměnu informací, ale jde tam především o soužití s žákem. Každý je jiný, každý potřebuje jiný přístup, s každým se dá vyjít i komunikovat jinak.

Který hudební skladatel podle Vašeho názoru píše nebo psal nejhezčí skladby pro trombón?
Podle mě to je hudba francouzských autorů, kterými jsou například Henri Dutilleux, Henri Tomasi nebo Eugéne Bozza. Tyto francouzské kompozice jsou asi mému srdci nejblíž. Samozřejmě hraju rád skladby všech autorů. Snažím se udělat průřez vším od moderní soudobé hudby až po barokní a renesanční, a když mám sólový recitál, zařadím alespoň jedno dílo z tohoto moderního, někdy impresionistického období.

Ve kterých skladbách má trombón velké sólo?
Měl jsem před čtvrt rokem příležitost si zahrát třetí symfonii Gustava Mahlera, kde je obrovské trombónové sólo v první větě. Hrál jsem to poprvé v životě na Pražském jaru před vyprodaným sálem Obecního domu pod taktovkou šéfdirigenta Jiřího Bělohlávka. Byl to pro mě nezapomenutelný zážitek. Velké sólo je také v Ravelově Boleru nebo v Mozartově Requiem. Samozřejmě i v české hudbě - Dvořákovy symfonie nebo Má vlast.

Sedíme tu u velmi chutného čaje. Napadá mě, zda podnikáte cesty do zahraničí speciálně za čajem nebo využíváte příležitosti při turné?
Všechny čaje si přivážím z turné. Časově na tom nejsem tak, abych si mohl udělat samostatný výlet do Číny nebo do Japonska jen kvůli čaji. Jednou jsme byli v Číně, kde jsem se domluvil s kolegou, aby za mě vzal koncert. Díky tomu jsem si mohl vyrazit do Kantonu na největší čajový trh na světě. Tam jsem nasál tu pravou atmosféru. Věděl jsem již dopředu, do kterého mám jít obchodu. Už mě tam čekali, kamarádi mi to tam totiž domluvili. Přístup tamních prodavačů byl fantastický. Přiznám se, že jsem odjížděl pod značným vlivem čaje. Nepamatuji si pomalu na cestu domů, ale nakoupil jsem si úžasný čaj a dovezl si skvělý zážitek, podobně jako koncerty na čínském turné.

Máme představu o evropském trhu vetešnickém, farmářském apod. Můžete nám přiblížit ten čajový?
Čajový trh v Kantonu - to je v podstatě všehochuť na různých úrovních. Nejlepší čaje na světě se prodávají v nejluxusnějších obchodech. Lesk má i svou druhou tvář. Čajaři sedí na dece a sypou čaj po zemi, tedy tržiště asijského typu. Snažil jsem se pohybovat někde mezi tím. Na špičkové čaje jsem neměl ani peníze ani čas se jimi zabývat, to by vyšlo na několik dní. Tržiště bych přirovnal k vosímu hnízdu. Když jsem tam pokaždé vešel, úplně mě to semlelo. Musel jsem si jít každou hodinku sednout na chvíli ven. Neuvěřitelný mumraj. Snaží se prodat, co se dá. Různě na vás křičí, pojďte k nám, ochutnejte…, snaží se vás zaujmout, prostě nefalšovaný orientální trh. Od Čaje, konviček, různého nádobí a dalšího zařízení, vařičů až po čajové moře. Je to čajový ráj. Kamarádi tam jezdí až na několik dní, aby vše dokonale prozkoumali. Čaje z tohoto trhu mám dodnes. Vařím je jen při slavnostních příležitostech.

Použil jste výraz „čajové moře“. Znamená to, že jste si čajovými proprietami zamořil byt?
(Smích) Ne, to ne. Čajové moře je kus nábytku, na kterém se připravuje čaj speciálním čínským rituálem, kterému se říká Gongfu cha. První obsah konvičky vyliju do zmíněného moře, až se uvnitř udělá vodní hladina. Prodávají se zdobené ornamenty, v různých barvách a velikostech. U některých čajů se první nálev prolévá horkou vodou a následně se tento nálev vylije pryč, protože často listí čaje projde rukama mnoha lidí a transportuje se v mnoha materiálech. Lepší je list kraťounce spařit, aby se očistil. Navíc u některých čajů jde o proces uvolnění vůní a rozvinutí listu, když jsou například indické čaje nebo oolongy srolované do kuliček. U puerů jde dokonce o jakousi desinfekci. Někdy se na něm může utvořit plíseň. Je však dobré si tuto plíseň nesplést, protože někde aplikují ušlechtilé plísně uměle, aby se dosáhlo u těchto čajů rarity. Zkrátka prvním spláchnutím se toho zbavujete a čaj je méně závadný. Záleží však na vkusu a chuti. U zelených puerů mám raději první nálev nevylévat, protože v něm zůstává pyl a další dobré věci. Všechno má svou jedinečnou chuť. Přátelé, od kterých kupuji čaje z Číny, je mnohdy sami češou a zpracovávají. Mám k nim důvěru a vím, že čaj prošel rukama lidí, které dobře znám, a mohu si dovolit jej takto připravit a vypít.

Na konkurz do České filharmonie jste šel také s čajem?
Ano. Měl jsem čaj, který jsem si doma připravoval. Když jsem měl své absolventské koncerty na AMU, tak jsem si čaje brával s sebou do zákulisí a o pauze jsem je popíjel. Mě čaj neuvěřitelným způsobem inspiruje. Když cvičím a nemám čaj, zdá se mi to takové ploché. Svým způsobem je to závislost - je to zdroj inspirace. Dodává mi ohromnou sílu. Čaj mám ve spojení s nástrojem i koncertováním.

Jak se po prázdninách těšíte do České filharmonie? Zmínil jste státnice a také čekáte rodinu…
Prázdniny ve smyslu volna jsme moc neměli. Natáčeli jsme Čajkovského díla s ruským dirigentem Semjonem Bičkovem. Momentálně máme roztočenou Patetickou symfonii. Dělali jsme předehru k Romeovi a Julii. Úžasná práce se skvělým muzikantem - takové prázdninové probuzení.
Během prázdnin jsem také vedl kurzy v Kosovu v Prištině. Úplně jiná zkušenost z druhé strany spektra po pedagogické i lidské stránce. V té zemi není trombón tak daleko jako v západní a střední Evropě. Měl jsem pocit, že má něco konečně smysl. Předávat jim informace, které nemají. Balkánci mají v sobě úžasnou muzikálnost a obrovský talent.
Do České filharmonie se určitě těším. Pro mě to znamená režim – musím se připravovat a neustále se udržovat na úrovni. Přináší mi zajímavé projekty a koncerty. Bohužel a bohudík nejedu japonské turné v říjnu až listopadu. Manželka má termín porodu na konci října, budu doma a čaje si nechám přivézt.

A poslední otázka - existuje čaj, který je stejně drahý nebo dražší než trombón?
Troufám si tvrdit, že ano. Jsou čaje, které mají nevyčíslitelnou hodnotu. Dám příklad: Na světě jsou obchodníci, kteří jsou velmi bohatí a mohou si tak dovolit zaplatit výrobcům čaje úrodu dva roky dopředu se slovy: „Dvě sezóny nesklízejte. Potřebujeme, aby strom získal energii, zesílil a měl to, co potřebujeme.“ Čajovník, strom starý kolem 500 až 700 let, má potom více energie. Čaj z něj nabírá ohromných hodnot. Obchodníci mnohdy tento čaj pak ani neprodávají a pravděpodobně si ho nechávají pro sebe. Má prý totiž kouzelné účinky. Pokud jej však přece jen chtěli prodat, může mít statisícovou hodnotu. Nerad však hodnotím čaj penězi, cítím k němu respekt. Je to bylina, která tady rostla ještě dřív, než existoval člověk, a když se k ní přistupuje správně, tak dokáže předat úžasné informace. Právě tou energií a svým stářím. Když se k tomu přistupuje pouze jako k penězům a k dané finanční hodnotě, ten čaj to podle mě pozná.
Někteří lidé i poznají, že je čajovník česaný častěji, ten strom začne uvolňovat protilátky, protože si myslí, že je napadený škůdcem. Jakmile se pak čaje napijete, je vám špatně od žaludku.
Vyhledávám čaj, který se nepěstuje na kvantitu, ale na kvalitu. Čaj by se podle mě měl sklízet jedenkrát ročně a ne třikrát (na jaře, v létě a na podzim). Říká se, že se dřív v Jinanu se sklízelo, až když to čajovník dovolí. Věřím, že pěstitelé čaje to poznali.

Krásně jste provázal, když jste zmínil, že čaj předává nějakou informaci, ale vlastně při interpretaci hudby také předáváte informace. Pokud jde o barokní hudbu, tak je to na stejném věkovém levelu jako v případě čajovníku.
Myslím si, že celý život je o komunikaci a předávání informací. Funguje to v čaji i v hudbě. Nedá se říct, že francouzská hudba je lepší než německá. Buď je dobrá, nebo ne.

Domnívám se, že je to hodně i o tom, ke komu ta informace směřuje. Jaký vlastně příjemce je, zda je schopen ji přijmout.
Stejně tak to je s čajem. Spousta lidí ho nemá v oblibě - ještě si k němu nenašla cestu. Pak se stane, že ho někde náhodou ochutná. Zdaří se a začne se čaji více věnovat. Stejně tak jako se to stalo mě. A to i s hudbou…

Lukáš Moťka Narozen v roce 1983 v Šternberku.
Svá hudební studia začal v ZUŠ v Lošticích nedaleko Olomouce pod vedením Pavla Beneše. Dále studoval Konzervatoř Pavla Josefa Vejvanovského u Rudolfa Berana. Po absolutoriu na konzervatoři pak Janáčkovu akademii múzických umění v Brně u prof. Jaroslava Kummera - bakalářské studium a magisterský program na Akademii múzických umění v Praze u Jiřího Sušického. Svá studia si rozšířil také u Gabriela Madase na Konservatorium privatuniversität Wien.
Čtyři sezóny byl prvním sólo-trombonistou Národního divadla v Brně a v současné době je členem České filharmonie.
Během jeho krátkodobé kariery získal několik ocenění. 1. cenu a titul absolutního vítěze v soutěži konzervatoří ČR. 1. cenu a titul absolutního vítěze na mezinárodní soutěži žesťových nástrojů Brno. Ocenění poroty soutěže Talent Roku. Na mezinárodní soutěži Hungarofest v Maďarsku se probojoval mezi semifinalisty stejně jako na LieksaBrassWeek ve Finsku. Na mezinárodní soutěži v německém Markneukirchenu získal 3. Cenu a mezinárodní soutěži Pražského jara získal 2. Cenu a titul laureáta.
Sólově vystoupil např. s Filharmonií Brno, Pražským komorním orchestrem, Vogtland Philharmonie Greiz/Reichenbach a Filharmonií Hradec Králové. Je také vyhledávaným komorním hráčem. Působí v žesťovém seskupení CzechBrass a ve Sdružení hlubokých žesťů České filharmonie. Úzce spolupracuje také se Slováckým divadlem v Uherském Hradišti. Provedl a nahrál několik českých premiér soudobých českých autorů, např. Juraje Filase, Ladislava Kubíka nebo Pavla Slezáka.