Scéna.cz 

Baletní přenos v kině: Drahokamy

Pro svůj druhý baletní přenos do kin si Velké divadlo v Moskvě vybralo ze své umělecké pokladnice Drahokamy – osvědčenou inscenaci tří choreografií George Balanchina vytvořenou v roce 1967 pro New York City Ballet. Ve Velkém divadle v Moskvě byl balet ve své současné podobě nastudován v roce 2012.
U obecenstva v kinech je balet velmi populární, moskevskou verzi shlédlo již počátkem minulého roku a v letních měsících pak Drahokamy v podání Baletu Pařížské opery, kde představení bylo ve druhé půli doplněno choreografií Daphnis et Chloe mladého tvůrce Benjamina Millepieda.

Jak již poučení diváci vědí, inspirací k baletu byly šperkařské obchody na newyorské Páté Avenue a drahé kameny, které září z jejich výloh. Vyskytly se názory, že každý kámen symbolizuje styl baletních škol ve městech, která byla důležitá v Balanchinově životě. Smaragdy mají představují romantický, elegantní, uvolněný způsob tanečního projevu v Paříži, Rubíny dynamiku a energii New Yorku a Diamanty klasickou čistotu a preciznost ruské školy v Sankt Petěrburku. Téma je ale jak se zdá mnohem širší, nejsou to jen taneční regule ale především jakési evokace místního génia loci – Francie s jejím zálibou v krásných věcech, pohodlí, módě, umělecký tep New Yorku daný jazzovou hudbou, divadlem na Brodway, imperiální grandióznost carského Ruska.
Každá za tří částí je tak nesena jinou hudbou Smaragdy - Gabriel Fauré, Rubíny - Igor Stravinskij a Diamanty P.I. Čajkovskij, odlišným tempem, tanečním stylem, každá má svou svébytnou náladu a každá je vizualizována v barvě odpovídající jednotlivým drahým kamenům – zelené, červené a sněžně bílé. Scéna a kostýmy byly pro moskevskou inscenaci navrženy nově (Alona Pikalova, Jelena Zajčeva).

V jednotlivých částech zahrnujících sbor, hlavní pár a vedlejší páry se v přenosu (ze záznamu) 8. listopadu objevili tytéž hvězdy jako před rokem. Ve Smaragdech – Ivan Alexejev, Vladislav Lantratov, Anna Tichomirova, v Rubínech Jekatěrina Krysanova a Vjačeslav Lantratov a v Diamantech Olga Smirnova a Semjon Chudin. Zablýskli se nemenším leskem a možná s postupem času byly i hrany krystalů, které svým tancem materializovali, ještě ostřejší a „vybroušenější“. Přes velmi různorodé okolnosti těchto abstraktních skladeb, pro tančící obtížné, je pro ně radostí a potěšením, když nemusí myslet na dějové ; peripetie nebo emoce jako v příběhových baletech a mohou se celým srdcem oddat jen tanci, jak to formulovala v rozhovoru s moderátorkou Katarinou Novikovou primabalerína Jekatěrina Krysanova.

Čistý „tanec pro tanec“ předvedený s vervou a radostí, hudba klasiků v podání orchestru Velkého divadla pod taktovkou Pavla Sorokina, na pozadí „newyorských mrakodrapů“ nebo pod ruským mrazivým hvězdným nebem mohly na diváky v kinech zapůsobit podobně oslnivě jako pohled do výkladních skříní luxusních klenotnictví ať v Paříži, New Yorku nebo Sankt Petěrburku.

Dalším klenotem, který pro ně Velké divadlo v Moskvě chystá, bude 6. prosince DÁMA S KAMÉLIEMI v choreografii Johna Neumeiera.