Scéna.cz 

Lekce ze starých tanců

Sobota 13. února byla dnem lekcí z historických tanců. Tu první udělil soubor Chorea Historica vyprodanému hledišti v Divadle Ponec. Na koho se nedostalo - a takových nebylo málo - mohl si přijít pro poučení do Lichtenštejnského paláce na Malé Straně, kde Hudební a taneční fakulta AMU pořádala představení s názvem Jak šla století – hudební a taneční miniatury.
Studenti i absolventi HAMU, tanečníci i hudebníci společně s vyučujícími - moderátorkou Helenou Kazárovou a Monikou Knoblochovou provedli přítomné zábavně a ve stručnosti historickými epochami tance a hudby.

Oděni do proměňujících se historických kostýmů a s patřičnou galantní etikou představili tančící jednotlivé styly. Na počátku to byl basse dance neboli „nízký tanec“ , který ovládal slavnosti v době gotické, tedy i Karlově. Probíhá ve volném tempu, spíše rytmizovanou důstojnou chůzí, s výstupy na špičky, obcházením a úklony, s lehounkým dotykem rukou, střídáním vzájemných pohledů. Nicméně dvě klidné fáze završuje svižný tourdion, kde se již odpoutává tanečník od podlahy.
Renezanční pavana nabírá na tempu a dynamice a rozšiřuje se více do prostoru, umožňuje to i odlišní dámská móda - splývající říza se proměňuje v dvoudílní šaty se sukní a živůtkem. Pavanu tančili s oblibou všichni, také církevní hodnostáři, dokonce se zachoval i obraz, na němž tančí kardinálové před francouzským králem Ludvíkem XII.
Baroko se vyznačuje hlavně menuetem a gigou. Na rozdíl od anonymních gotických a renezančních tanců jsou známi jejich autoři – „Menuet a deux“ složil André Campra (1660 – 1744) a „Gigue de Roland“ Jean Baptista Lully. (1632 – 1687). Z repertoáru doby barokní předvedli krásné dámy a pánové také např. tanec inspirovaný Španělskem, sarabandu, karnevalové tance bourée nebo tanec „La Matelotte“ z opery Alcyone skladatele Marina Maraise.

Jak postupuje čas, odvažují se tanečníci „objemnějších“ a rychlejších gest pažemi i nohami, výskoků, otáček a odkrývají logiku cesty, která vede k baletu, tak jak jej známe dnes.
Pozoruhodný je způsob, jak se tyto tance dochovaly. Vděčíme za něj Ludvíku XIV., který sám velmi rád tančil, ale nebavilo ho poslouchat výklady učitele. A tak jeho učitel tance Pierre Beuchamp vynašel metodu jak tanec graficky zaznamenávat, aby se dal podle zápisu tančit. V průběhu historie byl tento systém zdokonalován a vylepšován a stal se základem pro přepis tance i v novější době.
Jistě nejen proto aby si tanečníci odpočinuli byla taneční čísla proložena hudebními výstupy z děl dobových skladatelů např. „Suita G Moll“ a „Suita F Dur“ Louise Couperina (1626 – 1661) , „Onziéme concert“ Francoise Couperina (1668 – 1733) a další. Hosté večera - vokálně instrumentální soubor Duae Tastae Cantantes zazpíval „Ptačí píseň“ - „Le chant des oiseaux“ Clémenta Janequina ze 16. st.).
Nakonec si mohli zúčastnění vyzkoušet gotický tanec na „vlastní nohy“ a v rytmu bubnování v kole obejít sál Galerie Lichtenštejnského paláce až na chodbu.
Večírek se starou hudbou a tancem nejen zpříjemnil krásnými melodiemi a půvabným tancem obecenstvu sobotní podvečer, ale poskytl jim současně velmi informativní materiál z historie oboru. Historické tance se objevují v programech velmi zřídka, přestože mají své obdivovatele, a tak snad se příště snad podaří naplánovat podobné akce tak, aby se nepřekrývaly.