zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Zen a rýže

Cloud Gate Dance Theatre

autor: Z webu   

„Chodidla poutníka jsou jako květina, jeho duše zrající a narůstající plod, a všechny jeho hříchy se rozpouští vyčerpáním z putování…“
Poutníci na cestě životem, poutníci na cestě do vlastní duše, hledající klid a mír – tak se ukazují tanečníci souboru Cloud Gate Dance Theatre of Taiwan v zahajovacím představení festivalu Tanec Praha 2005 Píseň poutníků.
Choreograf a umělecký ředitel souboru Lin Hwai-min vychází v inscenaci ze svého zážitku - záblesku osvícení pod stromem bodhi v indické Bodhgaye, kde byl podle tradice osvícen Buddha.

Pouť, řeka tiše protékající časem, strom, oheň – se v pohybech tanečníků pomalu přelévají, vyrůstají a zase se vrací k zemi, vše se neustále postupně proměňuje, z klidu explodují gesta, aby se opět rozplynula – budhistický obraz neustálé proměny světa, kde nic nemá pevnou formu, vše zaniká, aby se opět zrodilo. V této proměně zůstává jediná skutečná podstata – Buddha – mnich ponořený do meditace, zasypávaný zrníčky nazlátlé rýže – symbolem života.
Rozsypaná rýže je zemí, po které se poutníci ubírají i vodou, kterou rozstřikují v nepopsatelných obrazcích a která se snáší v přívalech z nebe jako zlatý ohňostroj, aby z ní nakonec byla vytvořena spirála – mandala.
Tanečníci ovládající zenovou meditaci následují svou vnitřní energii, opouští svou identitu a stávají se sami pohybem, plynulým, nepřerušovaným tokem, pohybem, který vystupuje ze země, z chodidel a směřuje do kruhu.
Pokud je fascinovaný divák ještě schopen rozumové úvahy, musí ho omráčit úžasná disciplína a ovládání těla do posledního svalu, kdy estetického účinku je dosahováno i pohyby prstů u nohou.
Základem představení jsou tedy domácí tradice – prvky tai-chi, bojových umění, pohybocá technika čínské opery, ale tanečníci využívají také své průpravy v západní taneční technice včetně klasického tance. Se Západem je spojuje rovněž hudební doprovod – sakrálně znějící gruzínské lidové písně.
O své zkušenosti pod stromem bodhi říká Lin Hwai-min: „Mé srdce se naplnilo radostí, pocítil jsem takový mír a klid jako nikdy předtím.“ A s takovým pocitem odcházejí i diváci, v kapsách hrstě rýže, která jim snad bude toto nevšední představení a jeho radostnou atmosféru nadále připomínat.

6.6.2005 00:06:29 Helena Kozlová | rubrika - Recenze

Časopis 18 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Asociace profesionálních divadel České republiky

Časopis 18 - sekce

DIVADLO

Dítě v Dlouhé 2024 zná vítěze

Karkulka vrací úder (Jihočeské divadlo)

Jedenáct představení 26. ročníku festivalu pro děti a jejich dospělé Dítě v Dlouhé, který probíhal v pražském celý článek

další články...

HUDBA

Levnější lístky na Brod 1995 jen do dubna

Aneta Langerová (Foto: Helena Kadlčíková)

Za necelé čtyři měsíce 17. srpna se v Českém Brodě uskuteční v pořadí 11. ročníku hudebního festivalu Brod 199 celý článek

další články...

LITERATURA/UMĚNÍ

Film na motivy povídek Oty Pavla

Smrt krásných srnců

Smrt krásných srnců
Český film Karla Kachyni, od jehož narození minulý týden uplynulo 100 let, na motivy po celý článek

další články...