Scéna.cz 

Karel Littera: Zejména mám jiný názor na dílčí věci

V deseti letech ho poprvé na divadle potkaly role pážat. V patnácti tančil ve sborech. „Zda budu skutečně tanečníkem jsem se rozhodoval na střední škole,“ přiznal Karel Littera a dodal: „Nevím, zda jsem se s tímto povoláním potkal.“ Od letošního roku se stal uměleckým šéfem baletu Národního divadla v Brně. S tímto divadlem byl spjatý jako tanečník i jako lektor dramaturgie. Jako první z brněnských tanečníků získal Cenu Thálie 1996 za roli Romea. Tento balet ho provází od dětství. „Nejdříve jsem v něm tancoval páže, po ukončení školy Parise.“
S Karlem Litterou jsme si povídali nejen o stavu tanečníků v České republice. Přiblížil, nakolik se mu šéfování promítlo do soukromého života. A došlo také na bilancování - jak se dívá na soubor po stu dnech hájení.

„Tanec není pro každého – je to výběrová věc. Může ho dělat jen ten, kdo splní základní kritéria – musí mít především fyzické dispozice a přirozený talent. Klasický tanec obsahuje nepřirozené pohyby, např. se vytáčí nohy. Tělo se dost ničí,“ ozřejmil úskalí tance, když jsme si povídali na téma hledání tanečníků sólistů.
„U dívek je to jednodušší – tam stojí fronta. O kluky se přetahujeme. Loni nám jich odešlo pět. Nezbývá než každoroční konkurz a poptávka absolventů.“
Jeho osobní taneční kariéra netrvala dlouho. „Chtěl jsem tančit, ale měl jsem zdravotní problémy. Mám tělo křehčí konstrukce a k tomu jsem považován za hypochondra,“ dodal s nadsázkou.
I tak vzpomíná na aktivní tančení v dobrém. „Na role jsem měl štěstí. Když přijdeš do divadla, vždycky to závisí na štěstí. Typově jsem byl zařazovaný do prvého oboru – Princové a podobně. Byl jsem proto rád, když jsem vybočil a získal dramatickou nebo i zápornou roli.“ Z těch například tančil Vezíra (Legenda o lásce), Rudovouse (Labutí jezero), Černého myslivce (Viktorka), Frolla (Notre-Dame de Paris) či Sultána (Šeherezáda).

Po skončení taneční dráhy začal studovat taneční vědu na AMU v Praze. „Tehdejší šéf Zdeněk Prokeš mi nabídl místo lektora dramaturgie. To jsem s radostí přijal. Od tohoto okamžiku jsem byl úzce spjatý s vedením baletu. Znal jsem zdejší způsob práce i ostatní mechanismy.“
Následně byl vyhlášený konkurz na místo šéfa baletu. „Tehdy se nikdo jiný nepřihlásil. Pro mě to bylo svým způsobem nepříjemné, protože je jasné, že pozice člověka, který vzejde z konkurence je lepší. V opačném případě to může být diskutabilní.“
S jakými plány jsi šel do konkurzu?
„Prosadit nějaké změny v osvědčeném modelu jsem nechtěl. Předchozí šéf zde působil dvanáct let a vše fungovalo, dokonce úspěšně – viz individuální i inscenační ocenění (Thálie a další).“
Z minulých let zde byla nasazená vysoká laťka…
„Člověk si to uvědomí, až když do toho spadne. Oproti minulému vedení nejsem choreograf. Pro soubor to může mít tu výhodu v tom, že ho čeká různorodější práce.“
Dnes má za sebou umělecký šéf Karel Littera sto dní hájení. Změnil se z pohledu „z kanceláře“ tvůj pohled na soubor a jeho fungování? Jaké jsou nejbližší plány?
„Zejména mám jiný názor na dílčí věci, které musím řešit po svém. Postupně se nám zvýší počet premiér, přibude nová scéna – Reduta. Můj křest ohněm je daný. Po premiéře baletu Korzár to bude původní balet Libora Vaculíka - Úplné zatmění. V lednu opět romantický balet z doby 19. století Sylvie, následně tématický večer – Večer na hudbu skladatelů 20. století, který ukončí příští sezónu.“
Taneční scéna je díky stálým choreografům narýsovaná. Uvažuješ v Brně o alternativních projektech?
„Počítáme s festivalem Tanec Brno, který každoročně spolupracuje s Tancem Praha. Byl bych rád, kdyby v Redutě dostali možnost choreografovat také členové našeho baletu, pokud někdo v sobě objeví talent a odvahu a bude mít zájem.“

Na závěr našeho rozhovoru Karel Littera přiznal, že šéfování mu také zasáhlo do rodinného života. „Poslední tři měsíce jsem v divadle hodně, ale na rodinu si čas vždycky najdu.“ O tom, zda se jeho dcerka chce věnovat tanci, raději mlčel.
„Doba je k tanečníkům krutá. Začínáš ve dvaceti, končíš nejpozději ve čtyřiceti. A návrat na jeviště?
„Určitě ne, musel jsem skončit ze zdravotních důvodů. I když, těžko říct. Věřím na osud. Často jsem si říkal, že bych to a to nedokázal, že na to nemám. A najednou, aniž jsem chtěl – bylo to,“ uzavřel Karel Littera.

Karel Littera od deseti let navštěvoval baletní školu I. V. Psoty při NDB; po ukončení studia na Taneční konzervatoři v Brně (1986) absolvoval roční stáž na Leningradském akademickém choreografickém učilišti A. J. Vaganovové (1987). Po absolvování vojenské prezenční služby v Armádním uměleckém souboru přijal angažmá v baletu Národního divadla v Brně jako sólista (1989-1999). Od sezóny 1999/2004 působil v souboru jako lektor dramaturgie; poslední dvě sezóny také jako zástupce šéfa baletu. V roce 2004 ukončil studium taneční vědy na katedře tance na Hudební akademii múzických umění v Praze.
Zúčastnil se zahraničních uměleckých zájezdů ve Velké Británii, Portugalsku, USA, Turecku, Egyptě, Macau, Belgii, Dánsku, Německu, Francii, Španělsku, Rakousku, Polsku, Lucembursku a Maďarsku. Vystupoval na Galakoncertu v italské Faenze.