Scéna.cz 

Nízké tance a vznešení kavalíři

Zatímco nahá těla tanečníků na současných scénách se svíjejí v extatických křečích řešíce otázku identity a podobná zásadní témata existence, urostlí kavalíři a krásné dámy v oku lahodících oděvech se v ladných pohybech vznášejí v rytmu hudby, která povznáší duši a obveseluje. S poznáváním historické hudby, architektury nebo výtvarného umění nebývají potíže, s tancem je to složitější. Lze jej rekonstruovat pouze podle dobových popisů, poznámek a vyobrazení.
V pozdním středověku vládly slavnostem v hradních síních i nádvořích „nízké tance“ (basse danse) vyjadřující urozenost a vznešenost. První záznamy sledu kroků těchto tanců v Burgundsku a Katalánii byly anonymní, v Itálii už měly své autory, kteří vytvořili tzv. „ballo“ nebo „balletto“ pro dva až dvanáct tanečníků. Šlo o sestavování prostorových figur, v nichž se proměnil význam, který měly v dávných obřadních nebo soudobých cechovních tancích.

Právě rekonstrukci a interpretaci historických tanců se věnuje dlouholetá pedagožka na DAMU Eva Kröschlová. Výsledky její práce předvádí divákům soubor Chorea Historica, který založila a jehož členy se staly někteří účastníci letních kurzů staré a také úspěšní účastníci konkurzů. Soubor tančí pozdně středověké a renesanční tance – mezi nimi i tance doby rudolfinské, jeho repertoár zahrnuje také baroko i folklor.

V programu večera ve studiu Švandova divadla, věnovanému „Písním a tancům před branami renesance“ - období od konce 14. do začátku 16. století, se objevily burgundské, katalánské i italské nízké tance ve vznešeném i svižnějším rytmu. Jsou nápadné graciézními pohyby, složitými krokovými variacemi a vzájemnou komunikací tanečníků nejen fyzickými dotyky ale i pohledy a úsměvy. Tři tanečnice předvedly např. půvabný tanec s věnečky Venus, který vytvořil známý florentský šlechtic Lorenzo Medici a zapsal ho mistr Giorgio. Zvláštním útvarem byla Morisca (Moriscos - pokřesťanštění Maurové ve Španělsku) – někdy tanec, někdy pantomima i divadelní výstup. Trochu od všeho bylo namícháno v tanci bláznů s rolničkami, kteří „bojují“ o jablko vznešené dámy.

Pro atmosféru doby příznačné téma Tanec smrti - vychází s předhistorických představ, že mrtvý se pohybují tanečním krokem. Propojení mrtvých a živých je ovšem až pozdněgotický motiv symbolizující zmar a zánik v němž jsou si všichni rovni. Za zpěvu písně Ad mortem festinamus (Ku smrti spěchajíce, nehřešme již více) si Smrt odvádí postavy seřazené podle stavů od papeže, přes krále až po žebráka.

Dobová teorie viděla v tanci syntézu pohybu, hudby a prostoru a tanečníci měli za úkol každým tancem vytvářet umělecké dílo, což se jim v tomto případě bez pochyb zdařilo. Hudební doprovod na historické nástroje a zpěv - španělské a francouzské dvorské písně, sefardské balady a další písně zprostředkoval soubor Kvinterna se zpěváky Hanou Blochovou (umělecká vedoucí souboru) a Michalem Pospíšilem (umělecký vedoucí souboru Ritornello) a všem společně se skvěle podařilo navodit příjemnou náladu celého večera.