BREL – VYSOCKIJ – KRYL
autor: Hana Smejkalová
Soubor baletu nastudoval pod vedením uměleckého šéfa Petra Zusky projekt BREL – VYSOCKIJ – KRYL. Na hudbu Jacquesa Brela, Vladimíra Vysockého a Karla Kryla tančí sólisté a soubor baletu Národního divadla. Překlad básní Jiří Dědeček, scéna Jan Dušek a kostýmy Lucie Loosová.
Tři zpívající básníci, tři velcí umělci, tři lidé. Tři různé kultury, osobnosti, osudy. Ač rozdílní v rámci jazyka, hudebního projevu i poezie textů, přesto existuje daleko více toho, co je naopak spojuje. Dnes již klasici, kteří se klasiky stát nechtěli, jako by promlouvali podobnou řečí. Slovy, která tryskají hluboko z nitra hrudníku a která jsou pravdivá tak, jak pravda jen dokáže být. Slovy, která neúnavně rebelují proti násilí, šosáctví a zradě, která nepřestanou vyzdvihovat cit, něhu a lásku. Tři nekompromisní bojovníci za lidství s velkým „L“.
Taneční divadlo s podtitulem Sólo pro tři není čistě narativním příběhem. Spíše jde o obrazy spojující se v jakousi bizarní mozaiku, jež je „flashbackem“ někoho, kdo se možná jmenuje Jacques, možná Vladimír nebo snad Karel… Ale to je vlastně jedno. Tento „kdosi“ v sobě nese střípky všech tří a vlastně do určité míry dnes mluví za ně. Ve smyslu nekonečné oslavy života, nesmiřitelnosti se špatností, zlem a marností, v rámci svérázného humoru, bezbřehého smutku a nevyhnutelné samoty. V duchu nespoutané vnitřní energie, která dává vzniknout něčemu tak neotřelému a originálnímu, která ale rovněž vysává a zabíjí. Energie, která se „podepsala“ i na mnoha dalších umělcích a velkých lidech a která podle mého má co do činění i s osobností Borise Rösnera, vynikajícího českého herce, který měl být původně součástí tohoto projektu jako spolutvůrce a interpret. Borise jsem si vždy velmi vážil jako umělce i přítele a toto představení je mu tedy z mnoha důvodů věnováno. Boris odešel nečekaně a předčasně paradoxně podobně, jako ti tři výše jmenovaní.
O smrti jako takové nikdo z nás tady nic moc neví. Jisté je, že bez ní není ani života - respektive život sám si ji nese s sebou. Není to tedy jen jakási bezpohlavní tryzna, je to něco, co nás provází, co je všudypřítomné, nevyhnutelné a čekající v čase nám vyměřeném. Anděl, ďábel, květina, umírající kamarád, narozené dítě, láska, něha, černý humor, milenka, matka…děvčátko s páskou na očích.
Poslední repríza v této sezóně – 28. června 2007.
TIP!
Časopis 18 - rubriky
Časopis 18 - sekce
DIVADLO
Bílá Voda míří na prkna naší první scény
Činohra národního divadla chystá dramatizaci románu Bílá voda od spisovatelky Kateřiny Tučkové. Premiéra 9. kv celý článek
HUDBA
Eurovision Song Contest 2024
Eurovision Song Contest 2024
Přímý přenos prvního semifinále ze švédského Malmö, kde se letos koná 68. ročn celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Fotografie Miloše Budíka v Praze
Muzeum města Prahy navazuje na výstavu Muzea města Brna Miloš Budík – Jsem fotograf, a představí hlavním celý článek