Scéna.cz 

Pelléas a Mélisanda

Francouzského dirigenta Serge Bauda přivedla k četným uměleckým úspěchům i Česká filharmonie. S ní nastudoval a nahrál téměř celé symfonické dílo Arthura Honeggera a jeho vrcholné oratorium Jana z Arku na hranici, Berlio¬zovo oratorium Dětství Ježíšovo a četná díla dalších francouzských skladatelů. S ní u nás také uskutečnil roku 1989 tehdy nesmírně oblíbený programový projekt čtveřice hudebních děl, jež záhy po zveřejnění dramatu Maurice Maeterlincka Pelléas a Mélisanda na přelomu 19. a 20. století na jeho námět vytvořili Claude Debussy, Jean Sibelius, Arnold Schönberg a Gabriel Fauré. Byl jsem na koncertě z jara 1989, kde tento program dával poprvé, recenzoval jsem první vydání nahrávek některých z těchto skladeb na LP i CD. Dnes na mne vyšlo recenzovat tehdejší nahrávky v nové edici na dvou CD Supraphonu a já je vyslechl se stejným pohnutím a nadšením jako přibližně před půldruhým desetiletím.

Do tehdejších Hudebních rozhledů se dnes bude vracet asi málokdo – a tak si dovolím citovat ze svých tehdejších referátů:
„Stavebná soudržnost symfonie, kterou sestavil z hudby opery Clauda Debussyho Marius Constant, je jednou z nejznamenitějších adaptací děl předních mistrů, s jakými jsem se kdy setkal. Serge Baudo dává této hudbě široký dech, dobře odváženou zvukovou plasticitu a témbrové vybavení vpravdě francouzsky delikátní. Česká filharmonie dokázala beze zbytku splnit dirigentovy požadavky v této neběžné a obtížné skladbě. V drobných obrázcích ze scénické hudby Jeana Sibelia převažuje jemná instrumentace s častými čistými barvami jednotlivých dřevěných dechů. Invence i sloh posunují symbolistickou atmosféru dramatu do romantičtější roviny, ale je to hudba působivá: nejednou při ní nelze nevzpomenout na posmutnělou poetiku hudby našeho Josefa Suka. Ušlechtilá, ale umělecky z těchto čtyř děl zřetelně nejslabší byla koncertní suita ze scénické hudby, kterou k Maeterlinckovu dramatu vytvořil Gabriel Fauré. Prokázala nejmenší adaptabilitu; také ona má trochu anachronicky romantické pojetí symbolistického námětu. Ani jí však nelze upřít působivost“. Nereferoval jsem tehdy jen o Schönbergově díle. Je vedle ostatních skladeb nejzvláštnější: skladatel neznal hudbu opery Debussyho a ani se jí nepřiblížil. Zdůraznil osudovost dramatu; nejméně ze všech kreslil přírodní rámec scén a soustředil se na psychologii lidí v krajních situacích. Jistě i proto je hudba díla drsnější. Skladatel tu objevil leccos, co i později charakterizovalo jeho osobitou hudební řeč. Také pro toto pojetí našel Serge Baudo invenční a stavebně nosné interpretační řešení.

SUPRAPHON DDD Stereo SU 3899-2, CD I a II
Pelléas a Mélisanda, skladby na námět dramatu Maurice Maeterlincka
CD I – Claude Debussy: Pelléas et Mélisande Symphonie, z hudby opery arr. Marius Constant, Jean Sibelius: scénická hudba op. 46
CD II – Arnold Schönberg: Pelléas und Mélisande, symfonická báseň op. 5, Gabriel Fauré: Pelléas et Mélisande, koncertní suita ze scénické hudby op. 80
Česká filharmonie, řídí Serge Baudo.
Nahráno digitálně v Dvořákově síni Rudolfina, CD I 11., 12. a 15. dubna 1989, CD II. 13.–14. dubna 1989, hudební režie Zdeněk Zahradník, zvuková režie Stanislav Sýkora.
Celkový čas CD I – 54:17, CD II – 57:52