Scéna.cz 

Kráska a zvíře v Redutě

Zebra – bílé pruhy, které vyznačí přechod z jedné strany chodníku na druhou. V brněnské Redutě přechod od jedné tajemné řady bílých kuchyňských dveří ke druhé. Místo, kde se křižují a míjejí lidé. Kamsi dveřmi odcházejí a odkudsi přicházejí. Cosi za dveřmi vyhlížejí. Přičemž na semaforu na portále se symbolicky rozsvěcí zelená, červená, nebo bliká oranžová.

V inscenaci režiséra Rocca není Glassova Kráska a zvíře žádnou pohádkou s dívkami v princeznovských šatech a s ošklivou příšerou, kterou by mohla ze zakletí vysvobodit milující Kráska. Félicie (Andrea Priechodská) a Adélaide (Hana Škarková), pravda, připomenou zlé nevlastní sestry z pohádek. Kráska (Jana Wallingerová) je ale obyčejná dnešní holka v žlutém tričku a kožených kalhotách. A její nápadník Avenant (Svatopluk Sem) obyčejný dnešní kluk v džínech a plandavé oranžové košili. A Zvíře (Jiří Hájek) se na jevišti neobjeví vůbec – prostorem zní jen jeho hlas.

„Kráska a zvíře jako příběh mezi životem a smrtí. Vhodné pro starší 12 let.“ anoncuje brněnské Národní divadlo. „Na jedné straně mince je život, na druhé smrt. Dotýkají se, ale nikdy se nepotkají“, říká režisér – a odvolává se na Jeana Cocteaua, podle jehož filmu ze 40. let opera vznikla. K filmu odkazují i červená rukavice, plexisklová křídla či luk pro Krásku, zrcadlo a další symboly – bez znalosti filmu, bohužel, do značné míry nečitelné. Jako ostatně značná část významů, které Rocc zakódoval do jednání herců. Kdo (nebo co) je Zvíře? Je reálné? Do zámku přicházejí vetřelci s tváří zakrytou obrázkem zvířat: Ludovic jako zebra (!), Avenant jako lev, Krásčiny sestry jako opice a papoušek – jako že v každém z nás žije nějaké zvíře? A jak je to s tou smrtí? Kráska na konci zpívá, že jí vysvobozené Zvíře připomíná Avenanta. A ten se mrtev zhroutí k zemi. Načež Krásce její bratr Ludovic (Petr Matuszek) prořízne hrdlo lukem. Vysvobození? Od čeho?

Rocc opět předvedl smysl pro výrazný divadelní tvar, dovedl interprety k obdivuhodně preciznímu, striktně stylizovanému jednání (pohybové etudy Petra Matuszka!) – v prostoru, kde reálné předměty odkazují k realitě spíše nepřímo (také zámecké interiéry, promítané na prospekt, mají daleko k pouhému popisu – spíše dotvářejí poetickou atmosféru, především díky všudypřítomnému bílému hřebci s krásnýma očima). Nicméně připravil publiku poněkud příliš významových hádanek.

Lepší orientaci v situacích, bohužel, nikterak nepomáhá ani český překlad, neb je interpretům jen málokdy rozumět – a možná trochu i vinou nezpěvného, neobratného překladu má jejich pěvecký projev většinou dosti daleko k přesné, stylové interpretaci minimalistické hudby. Stejně jako se nezkušenost dirigenta Jakuba Kleckera (i orchestru brněnského Národního divadla) s touto hudbou projevila nepřesnostmi v souhře a především v celkovém hudebním pojetí, které má daleko k přesně pulzujícímu proudu opakujících se motivků a jejich variací, neúprosně se ženoucímu vpřed.

Přes všechny výhrady k výsledku si ovšem myslím, že orchestru brněnského Národního divadla setkání s minimalistickou operou prospěje, stejně jako brněnskému publiku prospěje setkání s divadlem, jaké vyznává režisér a scénograf Rocc. A Reduta je ideální prostor pro takovéto projekty.

Brno, Národní divadlo – Philip Glass: Kráska a zvíře. Překlad Michal Lázňovský, Tomáš Vondrovic, dirigent Jakub Klecker, režie, scéna a kostýmy Rocc, dramaturgie Patricie Částková. Premiéra v Redutě 2. 5. 2008, psáno z reprízy 5. 5. 2008.
Zdroj Hudební rozhledy 08/2008 - Lenka Šaldová