Scéna.cz 

Jiří Teml: Mysterium Sacrum

Česká hudba posledního půldruhého století nemá mnoho skladatelů s početnou, na úrovni soudobého slohu plně vybavenou a jako osobité umělecké hodnoty obecně vnímanou varhanní tvorbou. Tuto úlohu nesehrál nikdo z komponujících varhaníků, i když tvorba např. Wiedermannova, Ropkova a několika málo ostatních si zasluhuje úctu. Leoš Janáček se tomuto nástroji, na který i hrál, věnoval několik mladistvými či slohově se teprve vyhraňujícími skladbami. A mladší vůdčí osobnosti, např. Miloslav Kabeláč, Klement Slavický či Miloslav Ištvan, vytvořily mistrovská, ale přece jen ojedinělá díla. Z jejich generačních druhů má početnější tvorbu pro varhany jen Miloš Sokola; i když skladby tohoto oboru patří k jeho nejlepším, přece jen to není skladatel tak výrazný a osobitý, aby mohl zastávat tak významnou historickou úlohu. Tu jak osobitostí, tak počtem děl i mezinárodní proslulostí zastává jako dosud nepřekonaný mistr Petr Eben. Současně s léty jeho zralosti se v tomto oboru poznenáhlu začal uplatňovat o šest let mladší Jiří Teml (nar. 1935).

V tomto oboru na sebe poprvé výrazně upozornil skladbou Fantasia appasionata (1972), odměněnou cenou ve skladatelské soutěži festivalu Pražské jaro. Po dalších 25 let se tomuto oboru nevěnoval příliš soustavně a byl oceňován spíš jako pilný a osobitě se vyhraňující autor děl koncertantních, orchestrálních, komorních i vokálních. V 90. letech a v tomto desetiletí však napsal vedle čtyř dřívějších varhanních opusů pět dalších, jimiž se v tomto oboru vyhranil. A varhany mají účast také v dvanácti jeho komorních dílech. CD, jehož plně využité časové trvání naplňuje šest děl Jiřího Temla pro sólové varhany, svědčí o tom, že v něm má česká tvorba pro tento nástroj skvělou tvůrčí osobnost. Tak jako varhanní skladatelé často, i on se opírá o slavnou tradici tvorby pro královský nástroj. Svědčí o tom jak často užívaná označení v názvech skladeb (fantasia, recitativ a toccata, responsoria, rapsodie, prostředí dvora Rudolfa II. navozující označení cyklu Alchymisté), tak i časté užívání vyhraněných typů hudební faktury, jaká se osvědčila ve varhanní tvorbě víc než tři století od baroka dodnes. Sloh jeho skladeb se zajímavě opírá o střídání slohových postupů hudby starší i soudobé, často navozující některé charakteristické obsahové situace, např. konsonantně diatonické úseky vět Mysterioso či Adagio z cyklu Alchymisté, nebo naopak stroze disonantní vrcholy gradací. Kontrasty jak mezi jednotlivými větami cyklů i dílů jednovětých skladeb jsou založeny nejen na slohových východiscích, ale i v rozdílech faktury, dynamik a rejstříkových témbrů. Tím je Temlova varhanní hudba velmi přehledná a stavebně účinná. Nejdelší cyklus Mysterium sacrum (2004) má zřetelné určení programní, opírající se pojmenováním vět mezi vstupním Prologem a závěrečnou Apotheosou o názvy míst, na kterých se udály významné děje ze života Ježíše Krista – Betlehem, Jerusalem a Golgota. Interpretace děl Jiřího Temla se ujaly čtyři významné osobnosti soudobé varhanní interpretace: vedle Jana Hory, který hraje tři z šesti skladeb, se na desce podílejí Irena Chřibková v cyklu Mysterium sacrum, Aleš Bárta a Karel Paukert. CD je i znamenitou vizitkou české varhanářské firmy Rieger-Kloss, na jejíchž opusovaných nástrojích bylo nahráno pět ze šesti skladeb. Vesměs mají krásný a barvitý zvuk a jsou vyrovnané ve všech polohách, dynamikách i použitých rejstřících.

RADIOSERVIS CR0448-2 DDD STEREO
Jiří Teml: Mysterium Sacrum. Skladby pro varhany, Fantasia „Hommage a Buxtehude“ (1), Mysterium sacrum (2-6), Rapsodie (7), Alchymisté – šest skladeb (8-13), Tři ritornely (14-16), Fantasia appasionata (17), Karel Paukert (1), Irena Chřibková (2-6), Aleš Bárta (7), Jan Hora (8-17) – varhany.
Nahráno ve Dvořákově síni Rudolfina v Praze, březen 1977 (14-16), ve studiu Českého rozhlasu v Praze, srpen 1977 (17), v kostele sv. Michala v Olomouci, duben 2001 (7), v Kulturním domě v Teplicích, červen 2007 (8-13), v basilice sv. Jakuba v Praze, květen 2006 (2-6), a v srpnu 2008 (1), hudební režie Michal Macourek (1), Milan Puklický (2-6), Radek Rejšek (8-13), Jan Málek (14-16), zvuková režie Pavel Petřík (1), Miroslav Mareš (2-6), Tomáš Zikmund (7-13), Ivan Pommer (14-16). Celkový čas 78:01.
Zdroj Hudební rozhledy 06/ 2009 - Jaroslav Smolka