zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Hanuš, Eben a Haas

Hanuš, Eben a Haas

autor: archiv   

zvětšit obrázek

Letmý pohled na dramaturgii tohoto CD, jehož minutáž se blíží délce celovečerního koncertu, by mohl svádět k domněnce, že nás čeká jakési představení nového, netradičně sestaveného tria (hoboj, harfa, klavír) s tím, že – jak bývá typické – jednotlivé aktéry uslyšíme jak ve společném vystoupení, tak střídavě v různých duových kombinacích. Není tomu tak, snad každý soubor, který by chtěl takto postupovat, by se snažil okouzlit posluchače nějakými známějšími skladbami hranými v efektních úpravách než tím, co si pro tuto nahrávku zvolili harfistka Kateřina Englichová, hobojista Vilém Veverka a klavírista Ivo Kahánek. Ti se zde totiž vydávají mnohem náročnější cestou, při níž se zaměřují výhradně na české skladby 20. století, a to vesměs v originálních verzích.

Ne náhodou přitom hned dvě interpretační kreace věnují Janu Hanušovi, který hoboj a harfu ve své tvorbě rád vyhledával. Trio concertante, které Hanuš vytvořil ze svého Dvojkoncertu pro hoboj, harfu a orchestr, dává všem třem hráčům velký prostor ke skutečně tvořivé interpretaci. V uvolněně plynoucím Andantinu to nejsilněji vyzařuje z proteplených hobojových monologových partií, tolik kontrastujících se zvonivými figuracemi nebo osamocenými tóny harfy a rozvířenou zvukovostí klavíru. V rozběsněném Molto vivace 2. věty zní netradiční sestava více jako jeden zvukový blok (je zajímavé, o jak kouzelný témbr dovede harfa na některých místech obohatit zvuk klavíru), i rytmus se tu zpevňuje, ale zase – kolik citu vkládá hobojista do „svých“ kaden¬čních zvolání nebo, jako úlohu plní prosté osamocené tóny v harfě! V závěrečné větě přichází hned na začátku zvlášť jímavý okamžik v podobě něžného vstupu harfy a v podobném plynutí, střídajícím krajně kontrastní modely, se hudba odvíjí dál, i když celkový dojem z této věty jako celku není po kompoziční stránce tak koncízní, jako u vět předešlých. V Hanušově Sonátě quasi una fantasia pro hoboj a harfu, která před námi nastoluje zajímavý kontrast metricky krajně uvolněné fantazijní vstupní věty a rytmicky sevřené věty druhé, vystihují Veverka s Kahánkem v 1. větě ideálně funkci návratu vstupního volného dílu – závěr této věty (přednesený hobojem s trochou nadsázky) má skutečně sugestivní atmosféru). Naopak do Allegra energico 2. věty vkládají oba interpreti podivuhodnou lehkost. Tvořivě rozkrývá Kateřina Englichová Ebenovu sklabu pro harfu sólo s názvem Risonanza (narativní náboj vyzařující z figuračních „otázek a odpovědí“) – jde o tajemně poetickou kreaci, v níž se v úchvatném pianissimu (jakoby za sklem) vynořuje téma menuetu z Mozartova Dona Giovanniho, zastiňované dizonujícími rozklady, aby se teprve v závěru vyhouplo do popředí. Zcela jiného rodu je Ebenův pětidílný cyklus Ordo modalis pro hoboj a harfu, pro který našel autor inspiraci ve starověké harfě a šalmaji a který před námi defiluje jako fantasie na sedm různých modů. I této hudbě dodávají interpreti vše, co jí patří, zvláště hravému Rigaudonu a zvukově vynalézavé Sarabandě s přímo monumentálně cítěným kontrastem mezi světem hoboje a harfy. Při poslechu Suity pro hoboj a klavír od Pavla Haase vnímáme nejen neustále přítomný názvuk svatováclavského chorálu, který závěru Moderata 3. věty evokuje přímo symfonickou monumentalitu zpracování, což je u komorního dua jedinečným úkazem, ale i klíčovou úlohu klavíru, který je tu nositelem pohybu a který dává suitě ucelený tvar, zatímco hoboj sem vnáší náboj permanentně zjitřených monologů. Jde o hodnotnou nahrávku, dramaturgicky odvážnou a interpretačně naprosto přesvědčivou, i buklet, jak se na Supraphon sluší, je vybaven příkladně.

SUPRAPHON SU 3993-2
Jan Hanuš: Trio concertante pro hoboj, harfu a klavír, op. 59b, Sonata quasi fantasia pro hoboj a klavír, op. 61, Petr Eben: Risonanza pro sólovou harfu, Ordo modalis pro hoboj a harfu, Pavel Haas: Suita pro hoboj a klavír
Kateřina Englichová – harfa, Vilém Veverka – hoboj, Ivo Kahánek – klavír
Nahráno ve dnech 11., 18. – 19. a 30. listopadu 2008 a 19. ledna 2009, hudební režie Jiří Gemrot, zvuková režie Jan Lžičař. Celkový čas 70:42
Zdroj Hudební rozhledy 07/2009 - Miloš Pokora

13.7.2009 23:07:56 Redakce | rubrika - CD boxy

Časopis 18 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Bastard (Městské divadlo Brno)

Články v rubrice - CD boxy

Jan Šikl vydává kompilaci scénické hudby

Přebal alba

Skladatel, aranžér a multiinstrumentalista Jan Šikl vydává dvě alba, na kterých zkompiloval výběr ze své dosav ...celý článek



Časopis 18 - sekce

HUDBA

Iveta Bartošová - Ve jménu lásky

Přebal alba

Zpěvačka Iveta Bartošová patřila k nejoblíbenějším českým popovým zpěvačkám konce 20. a začátku 21. století. Z celý článek

další články...

LITERATURA/UMĚNÍ

Film na motivy povídek Oty Pavla

Smrt krásných srnců

Smrt krásných srnců
Český film Karla Kachyni, od jehož narození minulý týden uplynulo 100 let, na motivy po celý článek

další články...