Scéna.cz 

SWEENEY TODD: svědomí doby, jednotlivce a společnosti

Státní opera Praha uvedla v české premiéře ve čtvrtek 24. září 2026 muzikálový thriller SWEENEY TODD: ĎÁBELSKÝ LAZEBNÍK Z FLEET STREET autorů Stephena Sondheima a Hugha Wheelera. Český překlad Hana Nováková, dirigentka Anna Pozidis a režie Martin Čičvák. V titulní roli se na premiéře představil Adam Plachetka a v roli paní Lovettové účinkovala Barbora Perná.

Otázkou, zda jde o muzikál, nebo operu, se nemusíme příliš zabývat. Tato inscenace se pohybuje na rozhraní obou žánrů. Hudba provází celé představení včetně mluvených dialogů, text se však neopakuje, jak tomu bývá v opeře. Děj tak neztrácí spád a neustále se vyvíjí. Přispívá k tomu nejen nápaditá scéna Hanse Hoffera, ale především pěvecké a herecké výkony představitelů. Velmi nápaditou scénickou složku vytvářejí live ilustrace v podání nadějného výtvarníka Finna Stillera, který je tvoří přímo na jevišti a reaguje přitom na samotný děj.
Muzikál přitom není na jevišti Státní opery novinkou. V květnu 2006 zde byl v české premiéře uveden CANDIDE Leonarda Bernsteina v režii bratří Cabanů. O tři roky později následoval lyrikál KUDYKAM Petra Hapky a Michala Horáčka, tentokrát ve světové premiéře. Sweeney Todd je tak třetím muzikálovým titulem uvedeným na této scéně. Sondheimovo dílo se navíc nezabydlelo pouze na Broadwayi a muzikálových jevištích, ale proniklo také na významné operní scény, včetně londýnské Královské opery v Covent Garden. Sweeney Todd tak patří jak na muzikálová jeviště, tak do repertoáru prestižních operních domů.

Od krvavé legendy k broadwayskému muzikálu
Skladatel Stephen Sondheim nebyl prvním autorem, který z této látky čerpal. Historické stopy příběhu vedou už do Paříže 15. století, kde se v dobových legendách objevuje motiv holiče vraždícího své zákazníky a pekaře, který z těl obětí vyrábí masové koláčky. V 19. století se příběh přesunul do Londýna a následně pronikl do tzv. penny dreadfuls – laciných hororových sešitů, které byly ve viktoriánské Anglii velmi oblíbené. Přinášely krvavé příběhy, zločiny a tajemství londýnského velkoměsta. Benjamin Barker už je zde Londýňanem. V roce 1847 látku zdramatizoval George Dibdin Pitt a úspěch jeho hry otevřel cestu dalším dramatizacím, které se rozšířily po celé Británii.
Zásadní proměna přišla až ve 20. století. Britský dramatik a režisér Christopher Bond příběh nově převyprávěl a v roce 1973 uvedl vlastní dramatizaci. „Benjamin Barker není krvavé monstrum z těch viktoriánských laciných sešitů, není to sadistický vrah, který vraždí z touhy po penězích, chamtivosti,“ charakterizovala tuto proměnu v lektorském úvodu Jitka Slavíková. Bond z Barkera vytvořil poctivého londýnského holiče, jehož život zničí soudce Turpin. Ten zatouží po jeho půvabné manželce Lucy, nechá Barkera odsoudit a poslat do vyhnanství. Po patnácti letech se Barker vrací do Londýna pod novým jménem Sweeney Todd a jeho původní touha po spravedlivé odplatě postupně přerůstá v chorobnou posedlost pomstou.
Bondovo pojetí zaujalo Stephena Sondheima, který v roce 1973 navštívil londýnské představení jeho hry. Skladatele fascinovala především Barkerova proměna: „Už to není krvavé monstrum, ale tragický hrdina, který má až shakespearovský rozměr,“ hodnotila Slavíková. Z Bondovy dramatizace pak Sondheim při tvorbě svého Sweeneyho Todda vycházel.
Slavíková dále v lektorském úvodu přiblížila osobnost Stephena Sondheima. Na Broadwayi debutoval v roce 1957 jako autor písňových textů k Bernsteinově West Side Story, o pět let později se zde poprvé představil jako skladatel i textař muzikálu A Funny Thing Happened on the Way to the Forum. Libreta však nepsal a v případě Sweeneyho Todda se této úlohy ujal Hugh Wheeler. Muzikál měl premiéru 1. března 1979, získal osm cen Tony Awards a dočkal se 557 repríz.
Už při premiéře bylo zřejmé, že Sondheim přináší na Broadway něco nového. „Stephen Sondheim opustil tradiční model muzikálu. Nechal hudbu nepřetržitě provázet děj, včetně mluvených dialogů. To bylo tehdy naprosto neobvyklé. Orchestr se stává aktivním hybatelem děje,“ charakterizovala Slavíková jeden ze základních principů díla. Zdůraznila významnou úlohu leitmotivů, tedy hudebních témat spojených s konkrétními postavami, vztahy nebo myšlenkami. V průběhu díla se vracejí v proměněných podobách a získávají nové významové souvislosti. Také proto klade Sondheimova partitura mimořádné nároky na interprety, kteří musí spojit pěvecké schopnosti s výrazným hereckým výkonem.
„Temný příběh o pomstě dostává podobu, která je velmi blízká opeře. Prakticky hned po premiéře vyvstala otázka, zda je to muzikál, nebo opera. Tato diskuse vlastně trvá dodnes. Sweeney Todd má k opeře velmi blízko. Především, a to zdůrazňuji, je to broadwayský muzikál. Zpěvní texty mají rytmus běžné mluvené řeči, děj plyne rychle kupředu a slova se téměř neopakují. Velký důraz je kladen na pohotovost dialogů a srozumitelnost zpěvních textů. Ty jsou bohaté, vynalézavé a vtipné. Stejně tak je tomu i v českém překladu Hany Novákové, v němž naši produkci uslyšíte,“ uzavřela lektorský úvod Jitka Slavíková.

Zlo nevyrůstá jen z pomsty
Režisér Martin Čičvák si velmi dobře poradil nejen s libretem, ale především s rozehráním akcí všech protagonistů – sólistů i sboru. Do popředí nestaví děs a hrůzu samotného příběhu, ale postupně odkrývá motivace jednotlivých postav – Sweeneyho Todda, paní Lovettové, soudce Turpina i mladého páru Anthonyho a Johanny. Každá z nich má své city, touhy a důvody k jednání, které Čičvák nechává vystupovat na povrch.
Výraznou součástí Čičvákovy režijní koncepce je scéna Hanse Hoffera. Její dominantou je nakloněná dvoupodlažní konstrukce, v jejíž horní části se nachází Toddovo holičství, zatímco prostor pod ním patří paní Lovettové a jejímu obchodu. Pod základní hrací úrovní se navíc z útrob jeviště vysouvá suterén pekárny s mlýnkem na maso. Vedle hlavní konstrukce vyrůstá ve stejném sklonu komín, z něhož téměř nepřetržitě stoupá dým. Jednotlivé prostory se tak nejen proměňují, ale také vrství nad sebou a umožňují rozehrávat děj současně v několika rovinách. Na horizontu je doplňují live ilustrace Finna Stilera, které vznikají přímo během představení a reagují na dění na jevišti.
Kostýmy Georgese Vafiase neukotvují příběh jednoznačně v konkrétní historické době. Pracují s různými střihy, materiály i barevností a především výrazně charakterizují jednotlivé postavy. Proti utlumenému a zanedbanému vzhledu Sweeneyho Todda stojí například výstředně barevný Pirelli, zatímco rozcuchané vlasy, výrazné líčení a hrubý tmavý oděv Žebračky ji téměř vyčleňují z reálného světa. Podobně pestrý je i sbor, jehož kostýmy propojují různé stylové a časové odkazy.
Adam Plachetka dokázal velmi citlivě vystavět oblouk své postavy. Sweeney Todd se vrací z vyhnanství, aby se vyrovnal s příkořím, které jej připravilo o dosavadní život. Jeho návrat přitom zpočátku nevnímáme jako akt chladnokrevné pomsty. Také svět, do něhož přichází, není nevinný. Sousedé, občané i řemeslníci jsou lhostejní, snadno se nechávají obloudit a mnohdy vědomě přihlížejí podvodu, jak ukazuje například scéna s Pirellim v podání Martina Šrejmy.
Todd hledá své místo a azyl nachází u paní Lovettové. Teprve postupně se ukazuje, jak zásadní roli v jeho proměně hraje právě ona. Plachetkův Todd podléhá moci, jejímž symbolem se stává břitva, a ve spojení s Lovettovou se postupně mění v nekontrolovatelného zabijáka. Pomsta přestává mít hranice a stále důležitější je zabránit tomu, aby pravda vyšla najevo. Jeho cesta nakonec vede k naprosté sebedestrukci, završené poznáním, že v Žebračce zavraždil vlastní ženu Lucy.
Paní Lovettová v podání Barbory Perné je přitom mnohem víc než Toddovou společnicí. Zařizuje, přesvědčuje a manipuluje s ostatními tak, aby ze vzniklé situace vytěžila co největší prospěch. Její nenasytnost postupně narůstá natolik, že sama přestává rozeznávat hranici, za kterou už nelze ustoupit. Do světa, který s Toddem vytvořila, nakonec vtahuje i Tobiase Ragga v podání Michaela Skalického.
Ivo Hrachovec dostal v soudci Turpinovi nevděčnou úlohu jednoznačného představitele zneužité moci, dokázal jí však dát přesvědčivou jevištní podobu. Turpinovo jednání vůči jeho schovance Johanně je stále despotičtější. Chce si ji přivlastnit a postupně nabývá přesvědčení, že neexistuje síla, která by mu v tom mohla zabránit. Velmi citlivou Johannu vytváří Eva Hartová. Její postava ví, kam patří její srdce, zároveň však dlouho nenachází sílu, která by jí umožnila Turpinově moci vzdorovat.
Další postavou stojící na straně zla je biřic Bamford v podání Jaroslava Březiny. Není jeho původcem, ale ochotně mu slouží. Právě toto posluhovačství se postupně překlápí v odpudivé patolízalství člověka, který získává díl vlastní moci a neváhá jej využít proti těm, kdo se ocitnou v cestě jeho zájmům.

Inscenace Sweeney Todd nabízí nevšední pohled na rozhraní hudebních žánrů. Samotné téma a jádro příběhu jsou děsivé, skutečná hrůza však nevychází jen z vražd a jejich následků. Do popředí vystupují motivace jednotlivých postav a vliv společnosti, která jejich jednání umožňuje, přehlíží nebo podporuje. Právě v tom spočívá jedna z nejsilnějších rovin Čičvákovy inscenace. Její rytmus drží nejen hudební nastudování dirigentky Anny Pozidis, ale také práce s točnou, vysouváním jednotlivých částí scény a zejména live ilustrace vznikající z elektronického pera Finna Stilera.
Sweeney Todd je svědomím doby, jednotlivce a společnosti.
Národní divadlo Praha, scéna Státní opera Praha, česká premiéra 24. září 2026

📘 www.narodni-divadlo.cz