Scéna.cz 

Jiří Žák: Hovory za oponou

Kniha Jiřího Žáčka obsahuje dvanáct rozhovorů s významnými divadelními osobnostmi (Věra Galatíková, Boris Rösner, Zdeněk Hedbávný, Jiří Kodet, Jiří Menzel, Jan Grygar, Filip Blažek, Otakar Brousek, Otakar Brousek ml., Pavel Dostál, František Němec, Viktor Preiss). Pozvání za divadelní oponu, do podivuhodného prostoru, v němž „jeden živý člověk je nejen schopen pro druhého živého člověka vytvořit iluzi jakéhokoli světa, ale navíc mu umožní do tohoto světa vstoupit a v prchavém okamžiku vzájemného porozumění jej i opravdově prožít“, jak divadlo v knize definuje režisér Jiří Menzel.

Autor Jiří Žák – herec, spisovatel, překladatel z francouzštiny a publicista – se svými přáteli, jejichž umění, moudrost i osobní životní postoje obdivuje, hovoří také o budoucnosti českého i světového divadla, vývoji vztahu divadla a filmu, zkušenostech a možnostech herecké výchovy, o talentu, psychice herce, tradicích předávaných generacemi a úctě k profesi. Zprostředkovaně ve všech rozhovorech vystupuje také divák, člověk, který vědomě přišel do divadla sdílet tajemství vteřiny a jehož si i velmi mladí herci váží.

Jiří Žák, *1946 v Praze
Herec, člen pražského Divadla na Vinohradech. V posledních letech se prosadil i jako spisovatel, překladatel a publicista. Ve svém literárním díle se většinou věnuje Francii, její kultuře i historii. Svědčí o tom jeho románové překlady (je autorem více než třiceti překladů, vycházejících v prestižních nakladatelstvích), překlady divadelních her (hrají se nebo hrály v řadě českých divadel), televizní pořady (cyklus Francouzská interview, Evropané, Uprostřed běhu atd.) i články v novinách a časopisech (Reflex aj.).

Napsal například tyto knihy: Francouzské rozhovory (1999), Hovory o knihách (2000), Na slovíčko, Francie (2001), Jean Marais: Mé dveře jsou dokořán (2001), Kdyby nám Paříž vyprávěla (2002), Co ještě Paříž neřekla (2004), Co Paříž zatajila (2005), Louis de Funès: Lidé jsou komedianti, my jsme herci (XYZ, 2007), Vinohradský příběh (2007), Jean-Paul Belmondo (XYZ, 2008).