Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Jakub Řehák: Webredaktor by měl být spojnicí...

autor: Scena.cz

Přiznejte se, kolik z vás se už někdy podívalo na internetové stránky Městské knihovny v Praze? S Jakubem Řehákem, který pracuje v knihovně necelý rok, jsme si povídali nejen o webu, ale samozřejmě také o literatuře...

Můžete se představit?
Jmenuji se Jakub Řehák a v knihovně pracuji jako webredaktor. Starám o webové stránky www.mlp.cz, co se týče obsahu. Vkládám tam příspěvky, aktuality, pozvánky na pořady, informace pro čtenáře, starám se o fotogalerie, kam se zveřejňují fotografie z akcí, které v knihovně proběhly. Starám se tedy o celkovou koncepci webu, aby v něm bylo vše, co tam má být a kam by web měl v budoucnu směřovat. Myslím že webredaktor by měl být spojnicí mezi zázemím knihovny a čtenáři, respektive uživateli webu.

Stavíte si web koncepčně sám?
Ne, web programuje webmaster. Já jsem přišel k hotovému. Koncepce webových stránek, tak jak vypadají dnes, vznikla v roce 2004 a už tak úplně neodpovídají současným trendům. Teď jsme v určité mezifázi, kdy přemýšlíme, co dál. Tehdy byly stránky pojímány především informativně, a my bychom rádi přešli k tomu, abychom uživatele více zapojili do tvorby obsahu. Novou koncepci bychom chtěli představit v roce 2010. Počítáme třeba s tím, že se tam objeví přehled toho, co lidé nejčastěji čtou, aby sami doporučili knížky ostatním a třeba o nich na serveru i diskutovali.

Která je vaše oblíbená rubrika?
Těžko to takto říct, ale dejme tomu, že mám nejraději ty části webu, na kterých se mohu přímo podílet. Kde obsah mohu aktualizovat a nabízet čtenářům novinky. V knihovně se snažíme sledovat různé výročí a čtenářům připravit takový výběr toho, co máme v knihovně a také zajímavé akce, které pořádáme. Teď je to např. výročí spojené s Rabbi Löwem. Chceme čtenářům představit jeho vlastní knihy, knihy o Golemovi, který je s Rabbi Löwem spojován a vůbec vše, co se týká tajemné Prahy.

Vy jste vystudoval Filmařskou školu ve Zlíně. Jak jste se dostal k téhle práci?
Film jsem sice studoval, ale v oboru jsem vlastně takřka nepracoval. Na škole jsem sice natočil několik krátkých filmů, ale když jsem potom viděl jistá specifika filmové branže, uvědomil jsem si, že to pro mě úplně není, že mi to nevyhovuje. Já mám vztah spíše k literatuře.

Vy jste nejen milovník literatury, ale i aktivní básník. Za svou prvotinu SVĚTLO MEZI PRKNY jste byl nominován na cenu Magnesia Litera. Ale četla jsem kdesi, že už se poezií nezabýváte...
Kde jste to četla? Naopak – poezie mě teď docela zaměstnává, nerad bych ji odvrhnul.

Jaká je vaše první vzpomínka na poezii, která vás inspirovala k vlastnímu psaní?
Když zavzpomínám, tak to bylo asi v deváté třídě, kdy jsem recitoval Šibeniční písně od Morgensterna. To bylo vlastně poprvé, co jsme viděl poezii, která byla jiná než ta, co nám byla předkládána ve škole.

A kdy jste začal psát?
To bylo mezi patnácti a devatenácti.

Vaše básně mi formou připomínají surrealistické deníky z gymnázia...
Ty básně jsem psal až později, jsou to takové zidealizované vzpomínky. Já si s tím tak hraju. Je to trošku rozjitřené mladicky, ale zároveň je v tom i ironie. Můj oblíbený autor Bruno Schulz, polský spisovatel, se ke své pubertě taky vrací a je to trochu mytologizované. Takový pohled je mi blízký, a moje vzpomínky jsou spojeny právě s dobou, kdy jsem studoval na gymnáziu. K surrealismu mám blízko – ale tohle je spíše takové spontánní, není to hledané nebo vykalkulované.

I když jste básník, verši se důsledně vyhýbáte. Je to volný verš nebo básně v próze?
Básně v próze to nejsou, je to volný verš. Moderní poezie pravidelné veršové schéma opouští, a mně se líbí, když rytmus a jazyk odpovídá toku mluvené řeči.

Vy jste začal publikovat na internetových portálech – především na Totemu. Jste uzavřená skupina?
Není to vyhraněná skupina, básničku tam může dát každý, kdo chce. Takže jsem jeden z mnoha. Ale právě z Totemu pocházejí i další autoři, kteří vydali sbírku knižně jako Ladislav Zedník nebo Jonáš Hájek.

Pořádáte nějaké literární večery?
Každý měsíc se pořádá čtení Totemu v kavárně Fra, tam máme prostor a vždycky tam zveme i nějakého hosta , byl tam například Michal Ajvaz nebo Václav Kahuda.

Kteří jsou vaši další oblíbení autoři?
Mám jich celou řadu. Z českých básníků ke to třeba Petr Borkovec, Petr Král, Stanislav Dvorský, Petr Halmay nebo Petr Motýl. Ze zahraničních je to neznámý francouzský básník, který se jmenuje Leon-Paul Fargue. U nás vyšla v překladu Adolfa Kroupy jedna jeho kniha - Prostory. A samozřejmě těch oblíbených autorů je daleko více.

Jak vzniká báseň?
Různě. Nejdřív se třeba prožije, a pak se napíše, a někdy se rovnou napíše.Taky je důležité říct, že báseň není jen to, co se čte, ale báseň může být také událost. Může to být příjemné posezení v kavárně, procházka ulicí nebo krajinou. A někdy stačí, když si všimnete, jak se pěkně lomí sluneční světlo na nároží. Jsou to zážitky, které člověka potkají, a pak z nich třeba může vzniknout báseň.

28.9.2009 23:09:56 Jana Soprová | rubrika - Rozhovory

TIP!