Scéna.cz 

Jan Vaněk (1891 – 1962)

„Civilizované bydlení pro každého“ - podtitul výstavy v Muzeu hlavního města Prahy - bylo životním mottem jednoho z nejvýznamnějších a přesto ne příliš známých představitelů meziválečného interiérového designu a architektury Jana Vaňka.

Jan Vaněk pocházel z Třebíče z rodiny vlastnící dílnu na výrobu nábytku a při jeho vzdělání se přirozeně počítalo s tím, že podnik převezme. Vystudoval odbornou školu pro zpracování dřeva v Chrudimi a ještě než začal spravovat firmu, prodělal praxi v Německu, kde se seznámil s novými trendy i známými osobnostmi jako byl např. architekt Bruno Paul. Firma byla zpočátku úspěšná a v letech 1911 – 1912 si nechala postavit novou tovární halu podle návrhu Josefa Gočára v rondokubistickém stylu. Později se dostala do finančních potíží, které se vyřešily propojením s dalšími subjekty a to byl počátek Spojených umělecko průmyslových závodů, největšího nábytkářského podniku v té době v Československu. Strategie závodů vycházela z úvodního motta a skutečně se podařilo koncentrací celého procesu výroby, typizací a sériovým postupem získat kvalitní nábytek cenově dostupný pro široké vrstvy. Přistavovaný nebo skládaný nábytek - pro nás dnes běžná věc ale ve dvacátých letech převratný objev – umožňovaly libovolné variace základních kusů - sekretáře a úzké knihovny na soklu podle požadavků prostoru a funkce.

Jan Vaněk byl nejen designérem jednoduchého, bytelného a funkčního nábytku ale staral se také o propagaci nového životního stylu. Vzbudil brzy zájem známých architektů a v roce 1925 zorganizoval řadu jejich přednášek v Brně – podíleli se na nich např. Le Corbusier, Walter Gropius a další hvězdy. Vydával časopis Bytová kultura, kam známé osobnosti přispívaly a v jehož redakční radě zasedal také Adolf Loos.

Přestože popularita Jana Vaňka rostla, v praktické rovině se podniku pod jeho řízením příliš nedařilo. V roce 1925 jej opouští a zakládá vlastní firmu Standart bytová společnost, která se zapsala do dějin architektury a designu zakázkami jako byla výroba nábytku pro vilu Tugendhat postavenou podle návrhu Miese van der Roha v Brně, pro Loosovu vilu rodiny Müllerových v Praze, pro Plečnikovy interiéry na Pražském hradě, zařizování bytů populárních umělců např. Karla Čapka, Hugo Haase, Vítězslava Nezvala nebo Jaroslav Seiferta.

Ani tato firma přes nesmírnou prestiž po finanční stránce neprosperovala, a tak nakonec zakotvil Jan Vaněk ve firmě Dům a zahrada v pražském paláci Metro. Instaloval výstavy v Brně, v Praze - pro UMPRUM a Zlíně, kde také během války přednášel na Škole umění. I když nebyl architekt vzděláním, navrhoval malé rodinné domy i továrny a spolupracoval s F. Fenzlem na návrhu Masarykova sanatoria v Dobříši. Zatímco v době standardních ekonomických podmínek za první republiky se na různých manažérských místech neosvědčil, nýbrž se proslavil svou tvorbou, po roce 1948 jakoby se situace obrátila. Stal se generálním ředitelem Čsl. dřevozpracujících závodů a díky svému členství v KSČ, v níž byl jako jeden z nemnohých z přesvědčení, prošel dalšími vysokými posty. Zemřel v Praze v roce 1962.

„Funkcionalisticky“ pojatá výstava, uspořádaná poprvé Muzeem města Brna v roce 2008, představuje v jednotlivých sekcích příklady mobiliáře konkrétních bytů, jednotlivé kusy nábytku a bytové doplňky – textil, koberce, sklo, porcelán a umělecká díla společně s velmi přehledně uspořádanými panely s doprovodným textem a obrazovým materiálem, další podrobnosti přináší filmová smyčka o životě Jana Vaňka. Výstavu v Muzeu hlavního města Prahy můžete navštívit do 22. srpna 2010.