zvláštní poděkování
Volný.cz

Divadelní ND+ bonusy Lenky Hubáčkové a Daniely von Vorst

Maskérna Národního divadla (workshop)

autor: archiv divadla   

zvětšit obrázek

Národní divadlo tvoří soubor Činohry, Opery a Baletu, díky nim se daří naplňovat zajímavou dramaturgii. Stačí ale divákovi nabídnout „jen“ inscenace všech žánrů, byť v prostorách opředených geniem loci? Vždyť kdo z nás se nepídil po tom, jak je možné, že na jeviště najednou „přiletí“ čaroděj, někdo se „propadne“, jeviště se zakouří, „začne bouřka“ a na forbínu padá „divadelní sníh“. Kdo z nás ví, kolik zaměstnanců v divadle pracuje, k čemu slouží železná opona a kolik žárovek má divadelní lustr….

ND+ je značka, která divákům všech generací nabízí v Národním divadle doprovodné a edukační programy, nebo speciální akce nejen zaměřené na jednotlivé inscenace (např. Dramaturgické úvody, Setkání s tvůrci ad.), ale i exkluzivní zážitky, kdy se mohou seznámit se zajímavými pracovníky ND (ND Café, Divadelní profese), ale na své přicházejí i moderní technologie v rámci programu audiowalk, videowalk, ale také geocaching, včetně speciálních exkurzí a backstagetour. Stranou nezůstávají ani mezinárodní a domácí kulturní akce (Noc divadel, Den Pražských věží, Na den pod zem, Noc literatury, Dětský den a další).
K rozhovoru jsme přizvali Lenku Hubáčkovou a Danielu von Vorst, lektorky doprovodných programů. Zajímalo nás, zda se ND+ inspiruje ve světě, zda coby umělecké lektorky mohou nebo jsou vůbec někdy bez divadla a umění vůbec. Prozradily nám, jaké zajímavé zážitky jim přináší setkání s diváky. Došlo i na to, zda se na začátku svého působení někdy v prostorách Národního divadla a ostatních budov ztratily…

  • Prozradíte, zda se jedná o Váš původní projekt, nebo jste se inspirovaly někde ve světě?
    Daniela von Vorst: Pro tuto práci jsem se inspirovala v době svých studií v Berlíně, určitě „znovu nevymýšlíme kolo“... Byla jsem tam na stáži, nasála jsem hlavní podněty. Postupně jsem se daný model snažila přenést do České republiky, a podařilo se. V současné době existuje několik podobných projektů např. v Národním divadle moravskoslezském.

    Lenka Hubáčková: ND+ je nyní ve fázi dalšího rozpuku. Dostala jsem se do lektorského týmu, abych divákovi zprostředkovala témata “nadsouborová“ a „neumělecká“. Pokládám si otázku, co může diváka na instituci jakou je Národní divadlo dále fascinovat. To zahrnuje např. technologie, nebo otázky, kolik má ND zaměstnanců, jakým způsobem pracuje maskér nebo kašér. Divákům se snažím představit všechno to, co souvisí s divadelním provozem, přípravou inscenací, nebo třeba se samotným posláním ND, jeho historií nebo i s fasádou historické budovy, se zázemím v podzemí, nebo divadelními včelami…
  • Diváci mají díky Vám možnost zavítat do výrobních prostor na Floře?
    Lenka Hubáčková: Díky ND+ zavítali i tam. Snažíme se vymýšlet takové programy, které umožní divákům nahlédnout do zákulisí i dění s kolem Národního divadla a seznámit se s procesem přípravy inscenací.
  • Předpokládám, že hovoříte o formátu ND Café?
    Lenka Hubáčková: Přesně tak, divákovi nabízíme opravdové plusové zážitky. Tento formát jsme iniciovali jako možnost neformálního setkání nejen s tvůrci (režiséry, dirigenty, tanečníky…), ale i zástupci divadelních profesí (inspicientka, nápověda, maskérka, inspektorka hlediště, jevištní mistr…).
  • Posláním ND+ je více diváka seznámit se záměry inscenátorů? Vedle toho seznamovat diváky se samotnou institucí Národního divadla?
    Daniela von Vorst: Značka ND+ sdružila aktivity jednotlivých souborů. Po Baletu jsme začaly čeřit vodu v Činohře a Laterně magice. Výhodou ND+ je propojování diváků jednotlivých uměleckých kategorií, aby operní divák přišel na balet, příznivec baletu na činohru apod.

    Lenka Hubáčková: Nabízíme ale i formáty, které nejsou navázané na aktuální repertoár nebo vyloženě na uměleckou činnost, ale spíš na provozní, technické, kulturně historické, výtvarné a architektonické souvislosti.
  • Tedy podobně jako hard ware a soft ware počítače, obě složky jsou neoddělitelné. K umělcům neodmyslitelně patří provoz, k tomu je nutné připočítat genius loci jednotlivých budov – historická nebo Stavovské divadlo, Nová scéna, Státní opera… ND+ je jakási nadstavba k vlastnímu uměleckému zážitku?
    Daniela von Vorst: Neříkala bych tomu nadstavba, to bychom se nad něco povyšovali. ND+ představuje „bonus“ navíc. Nesnažíme se ovlivňovat zážitek diváka. Našimi programy chceme diváka aktivizovat a připravit ho tak, aby zážitek z inscenace mohl být pro něj vrstevnatější. Diváka navnadíme a on může nad tím vším přemýšlet.
  • Ukazujete cestu k jednotlivým inscenacím?
    Daniela von Vorst: Workshopy nabízíme zejména školám. Inscenace vybíráme po konzultaci s pedagogy, aby mohli nějakým způsobem rezonovat s jejich učebními plány.

    Lenka Hubáčková: „Dopředu“ realizujeme např. dramaturgické úvody. Inscenátoři hovoří o své motivaci, o způsobech rozhodování pro danou látku, jak při inscenování pracovali… Samozřejmě neprozrazují nic z konkrétního divadelního zážitku. Zajímavá jsou setkání s divadelními tvůrci v následné diskusi. Diváci se mohou ptát na věci, které je napadly v průběhu představení. A při formátu ND dialog si diváci „za čerstva“ vyměňují své dojmy mezi sebou.

    Daniela von Vorst: Na těchto diskusích se objevují zajímavé postřehy. Inscenátoři respektují názory diváků a rádi se těchto debat zúčastňují. Je dobré znát zpětnou vazbu. Snaha na jevišti se tímto ještě víc zúročuje.
  • Předpokládám, že se jedná o kultivovanou výměnu názorů…
    Daniela von Vorst: Oba tábory jsou většinou zastoupené, ti s pozitivním názorem, i ti s negativním postojem.
  • Nakolik obměňujete formáty ND+?
    Lenka Hubáčková: Zákonitě se mění formáty navázané na konkrétní repertoár. Rovněž v programové řadě „Národní jinak“ se snažíme vymýšlet nové formáty. Něco vyzkoušíme, pak vyhodnotíme přínos. Pro tvorbu programů využíváme vše, co se v divadle děje a je v daný okamžik výjimečné. Např. když se restaurovaly lunety, přiblížili jsme divákům celý restaurátorský proces. V rekonstruované Státní opeře jsme při Dni otevřených dveří na staveništi pojednali restaurování nástropní malby. Během včelařské sezony děláme komentované prohlídky našich včelích úlů.
  • Veřejnost hodně diskutuje o bustách. Máte workshop i na tato téma?
    Lenka Hubáčková: Historická budova Národního divadla je, po Národním muzeu, místem s největším počtem bust. Máme jich kolem osmdesáti čtyř. Tématu bust se věnuje nová mobilní aplikace, která je součástí nového zážitkového programu pro školy s využitím moderních technologií. Skupina žáků se s tablety pohybuje hledištní částí divadla a plní různé úkoly. Při jejich pátrání se některé busty „promění“ v oživlé osobnosti, které k nim promlouvají komiksovou formou. V podzemí divadla se pak na interaktivní obrazovce seznámí s historií základních kamenů. Rovněž tady máme Haptickou stezku pro nevidomé spoluobčany, ti si mohou vybrané busty prozkoumat hmatem, včetně štítku s Braillovým písmem. Naše lektorka připravuje každé skupině program vždy na míru.
  • Máte v rámci ND + nějakou únikovou hru?
    Daniela von Vorst: Kdybychom někoho odvedli do podzemních skladů, tak by to mohla být poutavá úniková hra (smích). Zatím „jen“ jednou za čas v rámci bezpečnostních akcí cvičíme evakuaci, bez diváků (smích).

    Lenka Hubáčková: Nabízíme ale různé jiné „hry“. Např. máme v okolí historické budovy ukryté „mikroschránky“, které obsahují QR kódy s informacemi o využívání moderních technologií při vytápění divadla apod. Plánek ke hře je zdarma ke stažení na našem webu.

    Daniela von Vorst: O přestávce inscenace Modrý pták si mohou diváci zahrát videowalk, a putovat za symbolem štěstí v podzemních prostorách Stavovského divadla. K inscenaci Faust připravujeme tematický audiowalk.

    Lenka Hubáčková: Dalším oblíbeným formátem jsou exteriérové prohlídky vnějšího pláště historické budovy a Stavovského divadla s dalekohledy. Zamýšlíme se nad tím, co jednotlivé symboly znamenají, rovněž jaké příběhy nám fasáda zejména Národního divadla nabízí. Toto probíhá od jara do podzimu. Připravujeme procházky po hrobech legend Národního divadla, směrované k určitým epochám. Na „Dušičky“ jsme byli na Olšanských hřbitovech na hrobech operních i baletních sólistů, kteří působili v souboru v roce 1918 a významnou měrou přispěli k rozvoji umění v ND. Hry a soutěže pořádáme na sociálních sítích, kde formou kvízů mohou diváci vyhrát vstupenky nebo nějaký exkluzivní zážitek.
  • Některé prostory, např. areál Anenského kláštera nebo i zákulisí historické budovy jsou velmi spletité. Podařilo se Vám tam někdy zabloudit?
    Daniela von Vorst: Máme krásné prostory, ráda jsem se tam ztrácela, abych našla cestu zpět. Máme obě takovou touhu prozkoumávat, to je naše záliba…

    Lenka Hubáčková: … základní výbava lektorů doprovodných programů. Zvědavost, zvídavost a odvaha.
  • Pracujete na objevných věcech kolem divadla… Můžete prozradit, kdy jste vlastně bez divadla? Najdete vůbec takovýto čas?
    Daniela von Vorst: Program ND+ je „v plenkách“ a snažíme se ho rozvíjet. V naší profesi, když si představíme paletu všech aktivit, abychom zasáhly co nejvíce diváků, tak to bez „uléhání a vstávání s divadlem“ v jakékoli podobě není možné. Jde nám především o to, „co se může dít“ před anebo po představení, zejména v hlavách, srdcích a duších diváků nejrůznějších věkových skupin.

    Lenka Hubáčková: Většinou mě pronásleduje otázka, co toho, kdo není pravidelným návštěvníkem Národního divadla, může k našemu divadlu přivézt.
  • Co vás ve vaší práci příjemně překvapilo?
    Daniela von Vorst: Musíme zvládnout hodně organizačních věcí, ale i administrativní práce. Gró našich aktivit spočívá v koncipování a vyhmátnutí toho kterého tématu. Aby adekvátně oslovilo zvolenou cílovou skupinu. Jiný je program pro děti, jiný pro dospělé, samostatnou skupinou jsou středoškoláci. Budujeme konkrétní vztah s divákem. Za herci „zapadne opona“, a už se s divákem nevidí, neví, co si odnáší. Lektor vidí, zda daná tvůrčí dílna funguje, poznám, když se setkám s divákem, kterého skutečně téma zajímá. Nebo že se něco „pohnulo“ v hlavách puberťáků, co byli v divadle poprvé. Mám radost, že naše práce má smysl.

    Lenka Hubáčková: Krásný zážitek je, když dokážete být nějakou spojnicí, nebo propojíte umění s divákem. Některé programy organizujeme i pro stovku lidí, kde nejde navázat intenzivní osobní kontakt, kde nemůžete zodpovědět každou otázku. Naopak jsou situace, kdy konkrétnímu člověku jsme schopni zprostředkovat odpověď na překvapivou otázku. Rozsah naší práce je až nekonečný - jednou se mě v podzemí divadla jeden pán zeptal, k čemu potřebujeme v divadle dusík. Neznala jsem odpověď, ale podařilo se mi najít kompetentního pracovníka, který vypracoval fundovanou odpověď. Pak jsem ji předala tomu pánovi. Byl nadšený. Poučena jsem byla i já a díky tomuto, už mohu při dalších prohlídkách diváky s problematikou dusíku ohromit… (smích).
  • Požár, nebo chlazení reflektorů?
    Lenka Hubáčková: Kdepak. Jde o udržení tlaků v hydraulickém systému, který pohybuje jevištními stoly. Když je pro zvýšení výkonu potřeba spustit další čerpadla, tak než naběhnou do plného provozu, využívá se jako mezičlánek hydraulická tlaková stanice, která tlak v systému udrží. Právě za použití stlačeného dusíku...

    Skvělé. Věřím, že i toto setkání s Vámi bude pro čtenáře portálu Scena.cz určitým plusem…

    ND+ www.narodni-divadlo.cz

    19.12.2018 13:12:20 Josef Meszáros | rubrika - Ze zlaté kapličky
  •