Dvě světové premiéry ve Slaném
Česko-japonská společnost vyvíjí od roku 1990 velmi rozsáhlou činnost. Její periodikum, pěkné a uklidňující čtení s mnohovýznamovým názvem KOKORO (srdce, city, úmysly) přináší zajímavé informace z japonské kultury, historie i současnosti, postřehy ze soudobého Japonska a překlady půvabné japonské poezie. Tentokrát obsahovalo Kokoro i přílohu s oznámením několika desítek jarních a letních kulturních akcí jak v Praze, tak mimo ni. Mezi nimi mě zaujalo oznámení Slavnostního koncertu v rámci Dnů japonské kultury ve Slaném. Zahořela jsem zvědavostí a protože do Slaného je to z Prahy po dálnici co by kamenem dohodil, na koncert jsem se rozjela.
Po úvodních projevech slánského pana starosty, Jeho Excelence japonského velvyslance a dalších řečníků jsem pochopila: Královské město Slaný se stalo a ještě stane sídlem několika velkých japonských firem, které si nedaly ujít příležitost k reklamě, avšak nikoliv pomocí obvyklých billboardů, nýbrž kulturních akcí. Kromě výstavy fotografií z Japonska se tu od 1. do 20. dubna konaly pořady o japonských bojových uměních, o japonských mečích, čajových obřadech a umění ikebany.
Důležitou součástí Dnů japonské kultury byl koncert, který se konal 11. 4. v krásné, dokonale obnovené kapli Nanebevzetí Panny Marie při bývalém piaristickém gymnáziu na náměstí. Na programu byly skladby G. F. Händela a W. A. Mozarta, ve kterých jsme slyšeli i sólisty, skvělou sopranistku Michiyko Keiko a trumpetistu Dimitara Dimitrova.
Největší pozornost na sebe ovšem upoutaly premiéry přítomného japonského skladatele, kritika a producenta Kazuhoka Hattoriho (1944) a našeho Vlastislava Matouška (1948). Nutno říci, že oba autoři překvapili. Zatím co Hattoriho půvabná jednovětá skladba pro flétnu a smyčcový orchestr s názvem Vega, zhudebňující starou japonskou pověst o dvou milencích, kterým bylo dopřáno setkávat se vždy jen jednou v roce, je nesena zcela v duchu evropské hudby, Vlastimil Matoušek složil svou sedmidílnou HITORI MONDO (pro hlas, šakuhači a smyčce, 2002, 12:00) na starojaponský text zcela „japonsky“. A zatím co v Hattoriho skladbě se zaskvěla flétnistka Dana Šafránková ve večerních šatech, sólový part šakuhači přednesl sám skladatel v tra-dičním japonském úboru i s ne-vy-hnu-tel-ným proutěným košem na hlavě. Obdi-vuhodný výkon zde podal také barytonista Petr Matuszek, co chvíli pře-kva-pující nezvykle znějícími zvuky a tó-ny. Obě novinky byly přijaty početným publikem s upřímným nadšením.
Dlouhotrvající potlesk platil ovšem po právu i výtečně připravenému Orchestru Atlantis pod vedením jeho dirigenta Vítězslava Podrazila. Cesty do Slaného jsem nelitovala.
Časopis 18 - rubriky
Časopis 18 - sekce
DIVADLO
Mefisto: bezvýznamná rozhodnutí s kořeny zla
Činohra Národního divadla Praha se vrací do Státní opery. Pod vedením režiséra Mariána Amslera vstupuje na jev celý článek
HUDBA
HDK uvádí muzikálovou pohádku Zlatovláska
Hudební divadlo Karlín uvádí muzikálovou pohádku Zlatovláska režii v Filipa Renče. Na jevišti Malé scény HDK z celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Kino Art: Na Chesilské pláži a Daleko od Reykjavíku
Na Chesilské pláži
Jiná doba, jiná láska. Britská adaptace stejnojmenného románu Iana McEwana, nominovaného celý článek