Scéna.cz 

Létající rabín – klezmerová kapela vystoupí v Děčíně

Šestý festivalový týden Mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica nabídne koncertní setkání v Děčíně, v nové festivalové lokalitě – synagoze, kde se ve čtvrtek 22. října 2015 představí přední česká klezmerová kapela Létající rabín s představením tradiční židovské hudby. Starodávné a okouzlující melodie židovské východní Evropy, jakož i jedinečné písně v jazyce jidiš i v soudobých českých překladech!

Létající rabín je pětičlenný ansámbl hrající klezmer - tedy tradiční instrumentální hudbu východoevropských Židů, která největší rozkvět prožívala na přelomu 19. a 20. století. Východiskem jeho tvorby je tradiční zvuk a folkloristický přístup, cílem pak současná a zároveň nadčasová muzika. Instrumentální klezmer se v jeho tvorbě prolíná s písněmi v jidiš a dalších jazycích, k nimž kapela tvoří překladem vlastní texty, které věrny tradici jidiš folklóru jiskřivě reflektují naši dobu. Létající rabín (založen v roce 2001) absolvoval stovky koncertů po celé České republice i v Evropě (Švédsko, Polsko, Slovensko) a v březnu 2010 koncertoval také v USA (New York, Washington DC).

Klezmer (z jidiš, etymologicky z hebrejštiny „hudební nástroj“) je instrumentální lidová hudba východoevropských (Aškenázských) Židů. Původně toto slovo značilo přímo muzikanta – klezmera, a jak ve východní Evropě tak později v USA mělo hanlivý podtón. Sami klezmeři se raději označovali jako „muziker“ – hudebníci, muzikanti. K přenesení významu slova na celý hudební žánr došlo až v poslední třetině 20. století s revivalovým hnutím klezmerové hudby.
Jedná se o hudbu sekulární, tj. světskou, která však přímo čerpá z židovské liturgické hudební tradice. Specifický styl přednesu klezmerských nástrojů je velmi ovlivněn vokálními technikami synagogálních zpěváků – chazanů, a to přesto (nebo možná právě proto), že jde o hudbu čistě instrumentální (tj. bez zpěvu). I stupnice (módy) používané v klezmerských skladbách mají svůj původ v tradici synagogální hudby. Klezmerská hudba je však silně ovlivněna okolním prostředím, a proto v ní najdeme zejména vlivy ukrajinské, rumunské, řecké a osmanské hudby. Klezmerská hudba byla určena k rituálním účelům – pro svatby, Purim, Roš Hašana a jiné svátky. Klezmerský repertoár se skládal z různých skladeb vázaných se k jednotlivým částem oslav, klezmeři ale také hrávali na objednávku místních nežidovských šlechticů a magnátů, a to zejména pro své vyhlášené hudební dovednosti. Velikost klezmerového ansámblu na svatbě byla otázkou prestiže zúčastněných rodin, a proto se říkalo „Vi azoy di klezmer, ot azoy di khasene“, čili „Jaký klezmer, taková svatba“.
Počátky klezmerské hudební tradice sahají do původní domoviny Aškenázských Židů – střední Evropy – Německa, Čech, Moravy, Slezska a Rakouska. Zde si muzikanti říkali lejconim (sg. lejc). V 16. století však již tyto muzikanty nacházíme převážně v Polsko-litevském soustátí, na Ukrajině a později v Maďarsku, Rumunsku a severních částech Osmanské říše. Země dnešního Běloruska, Litvy, Polska, Ukrajiny, Moldávie, Rumunska, Maďarska a Slovenska tak daly vzniknout klezmerské hudbě jak ji známe dnes.
V USA se klezmerská hudba rychle přizpůsobila novému prostředí, stala se více populární, až posléze s asimilací druhé generace přistěhovalců přišla o své publikum, pro které byl klezmer příliš vdovský, příliš etnický (svou roli určitě sehrál i fakt, že až v průběhu druhé světové války byly židovští přistěhovalci plně akceptováni jako součást „bílé“ dominantní kultury, do té doby se na ně emigranti z Evropy dívali podobně jako na Asiaty či černochy). Přesto dala americká imigrantská scéna počátku 20. století klezmeru všechny muzikanty, kteří se pro dnešní klezmery stali učiteli a pojítkem s tradicí minulosti. Dodnes tak USA zůstávají „Di goldene medine“, „Zlatou zemí“, kterou byly i před sto a více lety pro klezmery prchající z Evropy.
V souvislosti s otázkami týkající se společenské identity přibližně třetí generace asimilovaných židovských přistěhovalců vzniká v 70. letech 20. století hnutí tzv. klezmer revivalu, které se vrací ke kořenům, nejprve americkým a později evropským, a klezmerskou tradici obnovuje a inovuje. Vlna, původem z USA, se postupně přelila do celého světa, včetně České republiky. Původní obsazení ještě v Evropě bylo složeno ze smyčcových nástrojů a malého cimbálu, v pozdější době se přidávají nejrůznější žesťové a dřevěné nástroje. Typické housle a cimbál jsou na sklonku 19. století nahrazeny klarinetem. Revival zná všechny tyto podoby a v současnosti jsou také využívány téměř všechny moderní hudební nástroje. Klezmer se dnes hraje po celém světě a židovský původ není nutným předpokladem, přesto se jedná o nejsilnější hudební stereotyp spojený s židovstvím a největší židovské kulturní klišé. Publikum u nás bohužel stále nedokáže rozlišit originál od napodobeniny. Bob Cohen z budapešťské Di Naye Kapelye (www.dinayekapelye.com) vyjadřuje svůj přístup k této hudbě přirovnáním „Noise of identity“, čili „Hluk identity“, míněno té hudební. Budete-li hledat kvalitu, hledejte znalost klezmerského stylu a repertoáru a jejich souvislostí a nebudete zklamáni.