Scéna.cz 

Světová premiéra, Bachův varhanní koncert a Katta

Světová premiéra díla s názvem Pražský kapr české skladatelky Jany Vöröšové, které vzniklo na objednávku FOK, otevře 6. a 7. prosince Adventní koncert Pražských symfoniků. Ten je tradičně věnován Dětskému fondu při OSN UNICEF. Taktovky se ujme šéfdirigent FOK Tomáš Brauner. Přestože od Johanna Sebastiana Bacha žádný varhanní koncert nemáme, varhanice Katta ho zahraje. Jde o kompilaci dvou Bachových kantát, v nichž skladatel užívá varhan ve virtuózní podobě. V druhé půli večera zazní Symfonie č. 5 Felixe Mendelssohna Bartholdyho zvaná „Reformační“.

Felix Mendelssohn Bartholdy a Johann Sebastian Bach k sobě neodmyslitelně patří; romantický skladatel se zasloužil o znovuobjevení díla barokního velikána a hluboce se jím inspiroval. „Bachovo dílo je natolik geniální a nadčasové, že přímo vybízí ke spojení s romantickými, moderními i soudobými autory v rámci jednoho programu. Bach ve velké části svých děl pracuje s duchovní tematikou. I ve skladbách, ke kterým není vyloženě zpíván duchovní text, můžeme cítit spiritualitu,“ říká varhanice Katta. S duchovní tematikou pracuje také Felix Mendelssohn Bartholdy, jehož 5. symfonie je oslavou protestantské víry. „Podstatná věc je, že Bach byl ve své době interpretem, který na koncertech hrál sám sebe, byl autentický. Pro mě je autenticita velmi důležitá,“ dodává umělkyně, která je svá až do morku kostí.

Katta je známá tím, že na varhany hraje výhradně bosa, skládá vlastní skladby, jež překračují žánr klasické hudby a v nichž také zpívá. Nechala si vyrobit vlastní elektronické varhany, se kterými cestuje a hraje recitály po celém světě. Její koncerty jsou nabité energií a vzrušením. Jako klasická varhanice a cembalistka na sebe upozornila při koncertech s orchestry, jako jsou Anima Eterna, Zürcher Kammerorchester nebo Royal Flemish Philharmonic.
Skladatelka Jana Vöröšová ke své skladbě Pražský kapr uvádí, že celou skladbu provází „pocit bohatosti, košatosti a mnohovrstevnatosti. Také je spojena s představou neustálých změn a vývoje v duchu slov režiséra Davida Lynche, že svět je spíš nekonečný, než konečný. Od statického začátku přes pohyb a neustálé proměny dojde v závěrečné větě až k hypnotickému stavu. V něm se objeví drobné melodie, které se na uzlových bodech potkávají, aby se od sebe hned oddálily.“