Scéna.cz 

Hudební rozhledy květen 2009

V Berlíně narozený dirigent, Christoph von Dohnányi, vnuk znamenitého maďarského pianisty, skladatele a dirigenta Ernsta von Dohnányiho oslavující v letošním roce osmdesátku, se těší uctivé pozornosti, kterou svět klasické hudby tak rád věnuje ctihodným kmetům taktovky. Poté, co v roce 2002 zakončil své dvacetileté působení jako hudební ředitel Cleveland Orchestra a v roce 2008 odešel z funkce uměleckého šéfa Londýnských filharmoniků, se stal hostujícím dirigentem nejen v Chicagu, Bostonu, New Yorku či Los Angeles, ale i významných orchestrů Evropy a dodnes působí jako šéfdirigent NDR Sinfonieorchester v Hamburku. Poměrně čerstvý novomanžel Dohnányi, který si před několika lety vzal svou třetí ženu, má tedy všechny důvody vyhlížet jako šťastný muž.

Letošní ročník festivalu Opera 2009 se výrazně oddělil ode všech předchozích zejména svým diváckým ohlasem, který byl pravděpodobně nejvyšší vůbec. Zlepšila se i koordinace vedení díky tomu, že se Národní divadlo stalo přímým spolupořadatelem vedle tradičního pořadatele a otce myšlenky této operní přehlídky, Jednoty hudebního divadla. Jediným vážnějším stínem byl výpadek účasti brněnské opery, ke kterému došlo údajně z důvodu provozních komplikací. Přestože neúčast Brna byla díky kvalitě tamního souboru citelným ochuzením a přehlídka celorepublikové operní produkce nebyla kompletní, lze o letošním ročníku hovořit jako o umělecky úspěšném.

První krůčky operního života v Mexiku se datují do počátku 18. století, kdy v roce 1711 vzniká v jeho hlavním městě první operní divadlo a známý mexický skladatel Manuel de Sumaya uvádí roku 1719 první mexickou operu La Partenope. V roce 1842 je zde otevřeno další divadlo, nazvané Santa Anna, ale o postavení nové reprezentativní divadelní budovy se zasadil až počátkem 20. století mexický prezident Porfírio Díaz. Projektem, zahájeným roku 1905, byl pověřen italský architekt Adamo Boari. Bohužel z technických důvodů, kdy se těžká stavba začala propadat do měkkého podloží, a také v důsledku tehdejší složité politické a vojenské situace v zemi, musely být stavební práce přerušeny, a divadlo, postavené ve stylu art deco a nazvané Palacio de Bellas Artes, tak bylo dostavěno až pod vedením mexického architekta Federika Mariscala v roce 1934.

Je škoda, že operní dílo významného německého skladatele Paula Hindemitha (1895–1963) je v české kotlině, bohužel, prakticky neznámé. Z několika oper, které skladatelovo dílo obnáší, jsou nejznámějšími a v západním světě nejhranějšími dvě. Jednak je to častěji uváděný Malíř Mathis a pak opera Cardillac zkomponovaná podle příběhu E. T. A. Hoffmanna, Slečna ze Scudéry (ti dříve narození si jistě vzpomenou na stejnojmenný černobílý německý film z poloviny padesátých let). První verze této opery, nastudovaná významným německým dirigentem Fritzem Buschem, byla s úspěchem uvedena v Saské státní opeře v Drážďanech roku 1926 a nyní se tam opět vrací. Tentokrát ve skvělém nastudování hudebního šéfa Semperovy opery Fabia Luisiho a Staatskapelle Dresden.